Britský ministr financí. Správně, financí. Takže ministr financí pověřil renomovaného profesora ekonomie z Cambridge s panelem kolegů, aby prověřili, co pro jeho rezort znamená příroda.
To není až tolik neuvěřitelné. Stejně se ptá hodně manažerů, bankéřů a byznysmenů. Každopádně ctěný sir Partha Dasgupta svůj šestisetstránkový elaborát nedávno představil a možná bychom ho měli číst především my ostatní. Nejprospěšnější pasáže zprávy totiž řeší jiné otázky, než jaké si o životě v krajině většinou klademe.
Přibližně tušíme, že přidaná hodnota velmi záleží na žížalách v poli či opylujícím hmyzu v sadu a že stav aktiv po povodni plyne také z toho, kolik se na kopci uchovalo mokřadů. A většinou také plus minus víme, co dělat, aby žížal, čmeláků či mokřadů bylo hodně. Kdyby v ochraně přírody šlo hlavně o starost, aby se nestřílela vzácná zvířata nebo se některá místa vyčlenila coby národní parky, stačila by poměrně triviální pravidla. Chceme-li však ve velkém proměnit způsob, jakým nakládáme s krajinou, musíme proměnit ekonomické pobídky. Potřebujeme porozumět, jak kapitalismus uvažuje o nákladech a účetnictví, riziku a investicích.
Pokud zemědělci mají pečovat o přírodu a neprodělat kalhoty, nestačí k tomu sebevětší prospěch pro společnost. Ani kdyby byl ryze materiální. Někdo jim ho musí nějak uhradit. Lepší ochrana pobřežních mokřadů, které chrání majetek při bouřích a povodních, by pojišťovnám ušetřila přes padesát miliard dolarů ročně. Najde-li se ovšem smysluplný…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
