Kniha psaná tužkou na obočí

Kluci jsou patnáctkrát hodnotnější než holky,“ říkávala její babička. Navál as-Sá’adaví se v dětství vztekala, když doma slýchala takovéto řeči – a zdravé naštvání na ponižování dívek a žen a boj o nápravu ji doprovázely po celý život. Když předminulou neděli v Káhiře ve věku 89 let zemřela, tak byli autoři vzpomínkových nekrologů zajedno, že odešla jedna z historicky nejvlivnějších arabských feministek.

Svůj první velký souboj vyhrála, když jí bylo teprve deset. Na návštěvu tehdy přišel muž, za kterého ji rodina chtěla provdat. Navál se vzepřela: snědla syrový lilek, tak aby jí načas zašpinil zuby, a svým černým úsměvem nápadníka úspěšně odradila. Vyrůstala s osmi sourozenci na vsi v deltě Nilu a odmalička sice vnímala, že jsou její bratři protežováni, nicméně rodiče chtěli dopřát vzdělání všem dětem. Díky tomu se dostala do Káhiry, kde vystudovala medicínu.

V polovině padesátých let našla místo lékařky na rodném venkově a tam na ni čekaly další souboje. Kritizovala nehygienické podmínky při obřízce chlapců a dívek, a když příliš pomáhala pacientce, kterou doma bil manžel, místním autoritám přetekl pohár trpělivosti. Stěžovali si na mladou lékařku, jež údajně nerespektuje morální hodnoty a poštvává ženy proti zákonům islámu, a Navál as-Sá’adaví byla nadřízenými povolána zpět do Káhiry.

Tam se jí profesně dařilo, během několika let na ministerstvu povýšila do funkce ředitelky pro veřejné zdraví, ale i odtud byla nakonec vyhozena – poté co v roce 1969 vyšla její…