Paní Vomáčková, já si myslím, že je pro vás opravdu bezpečnější zůstat v nemocnici. Všechno tu máte, postaráme se o vás. Stejně si ještě musím zkontrolovat laboratoř (podvacátétřetí), udělat rentgen (dvanáctý), poradit se s kolegy (postopadesátéosmé). Nejděsivější je, když k hospitalismu přispívá sám zdravotník, a zejména pak ošetřující lékař svým paradoxně přepečlivým přístupem. V domnění, že pacientovi prospívá svou péčí, postupně přebírá aktivní roli a skoro až odpovědnost za pacientův život.
Nekonečná nepropouštění z nemocniční péče zná například britský zdravotní systém. Já ho zažil v Irsku. Uklidňuje mě jen to, že oproti nim jsme tady dost sekáči. Do bezpečí domova a vašich životů vás posíláme ještě docela brzy. Vrátit vám vaše životy ale můžeme mnohem dříve, pokud by lépe fungovala domácí péče a zejména vaši nejbližší.
Hospitalismem se podle jedné z definic rozumějí všechny negativní fyzické a psychologické důsledky deprivace prostředím kvůli odchodu ze sociálních interakcí. A nemocnice se k tomu vážně skvěle hodí. Dokáže vás absolutně vytrhnout z vašeho běžného kontextu. Nemilosrdně vám před šestou ráno na pokoji rozsvítí a už se vezete. Časem vám to může paradoxně začít vyhovovat. Nemyslím to svícení. Jste v posteli, třikrát denně přinesou jídlo, nikdo po vás nic moc nechce. Přes den spíte, v noci bdíte, protože jste lidově řečeno přespaní. Vynucená absolutní nečinnost. Hodně toho také pokazí nemocniční personál, pokud vyhořel a robotizoval své činnosti a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
