Když jsem se minulý týden v rámci digitálního úklidu proklikávala únorovými fotkami ve svém telefonu, zjistila jsem, že hned po mých synech mě nejvíc fascinovala modrá obloha. Nafotila jsem ji při běhání snad stokrát. Od listopadu, kdy jsme se přestěhovali do malajsijské metropole Kuala Lumpur, jsem ji totiž mockrát neviděla. Modrá obloha je občasným ranním příjemným překvapením, a pokud vydrží celý den, je to malý svátek.
Většinu času je totiž zdejší nebe špinavě bílé, případně potažené neprostupným šedým závojem. Místní média mu říkají haze (opar). V letech 1997–1998, 2015 a 2019 bylo haze tolik, že malajsijské mrakodrapy byly vidět sotva do třetiny své výšky. Moje sousedka vzpomíná, že před dvěma lety nedohlédla ani na druhou stranu ulice. Vláda tehdy kvůli špatnému ovzduší uzavřela školy a lidem důrazně doporučila nevycházet.
Tento úkaz má mnoho vysvětlení, respektive viníků. V archivech se dají najít články, které vinu dávaly domorodým obyvatelům, již na konci vegetačního cyklu pálí nevyužité části vegetace. Jenže se zjistilo, že malé zemědělské komunity nemohly způsobit tak rozsáhlé znečištění. Od té doby jsou nejčastěji za viníky považovány velké společnosti, jež vypalují lesy a na jejich místě zakládají palmové plantáže.
Palma olejná pochází původně ze západní Afriky, do jihovýchodní Asie ji poprvé dovezli Evropané. Malajsie vyrábí společně s Indonésií minimálně osmdesát procent světové produkce oleje. Tento průmysl přinesl zemi status…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu