Když to vyjde, ubráníme se

Česká armáda by v žádném z druhů bezpečnostních problémů nesvedla ubránit území České republiky bez pomoci koaličních partnerů z NATO. A platí to i obráceně, vojenská schopnost české armády pomoci v případném konfliktu partnerům je omezena naprostým nedostatkem těžké výzbroje. To jsou slova náčelníka generálního štábu Aleše Opaty, vyslovená před dvěma lety. O té doby se v armádě skoro nic nezměnilo, jen výzbroj zase zastarala a některé už končí životnost. Podle bývalého náměstka pro vyzbrojování Daniela Koštovala, který nyní působí v v Asociaci pro mezinárodní otázky, je česká armáda schopna poslat do boje osm tisíc vojáků, ale často bez možnosti poskytnout jim nutnou logistickou podporu.

Vůle? Ta není

V rámci NATO v tomto ohledu patříme mezi pět nejhorších zemí, přitom právě poslední dva roky to vypadalo, že se věci hnuly. Minulá vláda Bohuslava Sobotky schválila v roce 2016 zvyšování rozpočtu armády až na dvě procenta HDP v roce 2024. Totéž si dal do programového prohlášení i kabinet Andreje Babiše. Jeho vláda poté schválila strategii modernizace armády do roku 2030. To druhé je podstatné, ministerstvo obrany poprvé v historii předložilo finančně splnitelný plán, jak investovat do armády podle dohody s NATO a pro potřeby společné obrany, na níž jsme podle generála Opaty tak závislí. Zní to sice samozřejmě, ale v letech 2000–2015 se utrácely desítky miliard korun za strategicky nahodilé nákupy zbraní a techniky, mimo plány a dohody s NATO.

[pull-quote author="…