DĚLNÍCI KULTURY
„Zbytek života jsem ji znal jako fotku a plechovou urnu. Hřbitov byl vedle školního hřiště. Máma měla hrob hned za zdí. Byla tam, za zdí, celou základku,“ píše Roman Týc v knize Vystřel vocaď, kterou si nyní vydal vlastním nákladem v nakladatelství Kast. V publikaci se výtvarník velmi otevřeně vrací k pozadí a motivacím tří výstav, jež měl v uplynulých letech v soukromé pražské DSC Gallery a ve kterých zpětně zpracovával tři rodinná traumata: matčinu smrt, otcovu násilnou povahu a temnou dědečkovu poválečnou minulost. Jde o nezvykle intimní pohled na jeho tvorbu, jež je u něj i v galerijním prostředí spojená s řadou etických otázek svítících podobně jasně jako onen otazník, který kdysi vytvořil se skupinou Ztohoven nad Pražským hradem.
Od téhle akce uběhne v lednu 18 let. Právě během ní zmizel ze světa někdejší nezvladatelný sígr, staroměstský Vont, skaut a návrhář voskových figurín David Brudňák, aby ho ve veřejném prostoru nahradil Roman Týc, elegantní mistr převleků, útěků a mystifikací, který se kvůli svým aktivitám dokáže čas od času stát nepřítelem státu č. 1. Autor si tedy první monografii naděluje při příležitosti blížící se plnoletosti své pseudonymní existence.
Kniha má podobu úřední obsílky s červeným pruhem. Nejde však o předvolání k zodpovědnosti, spíš o obhajobu v rámci vnitřního bilancování. Roman Týc v ní sugestivně píše o věcech, o nichž doteď nemluvil rád. Předkládá tu svou verzi životního příběhu, jehož…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
