Skříň, která dávala lidem hlas

Mléčný bar v Manchesteru byl na pokraji bankrotu. Pak si ale pronajali jukebox. „Najednou musela konkurence všemožně shánět svůj jukebox, aby jí neutekli zákazníci,“ popisoval britský list The Guardian atmosféru padesátých let, ke kterým jukebox bezprostředně patřil. Poprvé byl tenhle přístroj uveden do provozu už před 131 lety, 23. listopadu 1889 – a za tu dobu ušel kus cesty až po digitální mašinu s desítkami žánrů a stovkami tisíc skladeb.

Čtyřiačtyřicetiletý Louis Glass přinesl na konci listopadu roku 1889 do sanfranciského podniku Palais Royale Saloon dubovou bednu vážící 11 kilogramů připojenou na baterii. Šéfa tamní pobočky společnosti Thomase Alvy Edisona Pacific Phonograph Co. napadlo vložit do ní Edisonův fonograf, z něhož se po vhození pěticentu linula dvě minuty píseň – a na světě byl vynález, který pomáhal vytvářet atmosféru, ale současně dával v první polovině 20. století hlas těm, již ho v běžných médiích neměli. Přístroj si velmi brzy získal oblibu a svému vynálezci zajišťoval rychlý návrat investic; možná i proto Glassovi přerostl úspěch přes hlavu a přestalo se mu dařit, zatímco konkurence přicházela s vylepšenými verzemi jukeboxu.

Základ pro pravý úspěch ale přinesl až začátek 20. století, kdy edisonovské válečky s jednou skladbou vystřídaly vinylové desky. V roce 1918 přišla automatická změna desek a o dekádu později zesilovač – a jukebox byl připraven stát se přímým účastníkem při vývoji populární hudby. Ve dvacátých a třicátých letech byly v USA…