Jednačtyřicetiletá reklamní textařka a scenáristka Lenka Elbe vydala svůj debutový román. Na obálce i v tiráži je název psán ve stylu nedokonalého anagramu U Ra No vA, ale katalogizován bude asi jako Uranova. I v tomto psaní je ostatně jistá hravost i symbolika – a právě tyto dvě ingredience jsou základem rozsáhlého příběhu, situovaného do významově ambivalentního prostoru Jáchymova.
V něm se mísí načinčaná lázeňská péče, založená na radonových koupelích a enormních dávkách máku, s tajemstvím poddolovaného prostoru hrozícího propady všeho druhu, a navíc i s evokací místa utrpení – román využívá také příběh politických vězňů, nucených zde v padesátých letech dobývat uran. Do reálných, zároveň symbolicky silných kulis ale Lenka Elbe vložila děj, který má blízko spíš k případům devadesátkového seriálu Akta X: v podzemních chodbách se nachází zázračný mrtvosliz, ve vanách pro koupele v uranové vodě se občas zmítá živosliz, městem pobíhají šílení profesoři, některé postavy žijí věčně a jiné zas mají víc než jedno tělo. Jakkoli toto defilé může evokovat splatterpunkové příběhy pánů Kulhánka, Kopřivy či Kotlety, má tento čtivý, hravý a svižně napsaný román na rozdíl od jmenovaných hvězd českého „krvavého“ braku i hlubší rozměry.
Autorce se dost dobře daří ukočírovat bujné dění tak, aby stíhala sugestivně vykreslit i zajímavá témata, jako je ubíjející stereotypnost manželských životů – což bývalo kdysi silné téma Páralovo, který základy jakési „severočeské…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
