Umberto Eco: O televizi. Práce z let 1956–2015; Gianfranco Marrone (ed.)
Přeložily Kateřina Vinšová a Helena Lergetporer. Argo, 530 stran
Než se Umberto Eco začal zabývat středověkou estetikou, sémiotikou, postmodernou a psaním románů, pracoval v druhé polovině padesátých let ve veřejnoprávní televizi RAI. Zárodky vysílání tak měl z první ruky a posléze sledoval, jak masové médium nabírá na síle, a naopak v novém miléniu ztrácí s internetem pozici i důvěryhodnost. A období od „paleotelevize“ k „neotelevizi“ postihuje svazek odborných i novinových článků, esejů, úvah a zápisků. Kromě sémiotických rozborů střihu či jazyka jsou pozoruhodné především Ecovy divácké zápisky. Věnuje se tu násilí v kresleném filmu a srovnává Kačera Donalda s Křižníkem Potěmkin nebo se pohoršuje, že si detektiv Columbo oblékl vyžehlený kabát. Věren přesvědčení, že i televizní kýč je potřeba brát vážně – ostatně sémiotika se zrodila s rozvojem masových médií a svazek lze číst jako moderní dějiny oboru.
Miloš Hroch
Theodora Gossová: Nestvůrné dámy na cestách
Přeložila Petra Diestlerová. Argo, 600 stran
Po Případu alchymistovy dcery je tu druhý díl volné trilogie určené fanouškům neoviktoriánských detektivek, klasických sci-fi, postmoderních gotických hororů a feministických remaků. Catherine Moreau, sestry Mary…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
