Pochopit skrytou podstatu věci, vystihnout její pravý smysl nebo odhalit léčku, kterou na nás někdo nastražil, to vše znamená rčení najít jádro pudla. Odkud se ale vzalo toto úsloví a co s tím má společného pes?
Na začátku byla legenda o středověkém alchymistovi Johannesi Faustovi, který na přelomu 15. a 16. století údajně žil ve starobylém domě na dnešním Karlově náměstí v Praze. Doktor Faust se, jak známo, zabýval černou magií, studoval knihy kouzel (grimoáry) a byl doslova posedlý touhou objevit kámen mudrců a namíchat elixír života. Aby dosáhl svého cíle, neváhal tento ctižádostivý učenec upsat svou duši i samotnému ďáblovi. Ten mu pak věrně sloužil a plnil každé Faustovo přání – než přišel čas zúčtování.
Faustovská legenda patří už od renesance k nejčastěji zpracovávaným námětům v literatuře. Populární byla zejména v německy mluvících zemích a v Anglii, kde ji vůbec poprvé zpracoval do divadelní hry alžbětinský dramatik Christopher Marlowe.
A tak není divu, že si příběhu o Faustovi a jeho touze po absolutním poznání, jež ho přivedla až k paktu s ďáblem, na začátku 19. století všiml i slavný německý básník Johann Wolfgang Goethe. Alchymista ho zaujal natolik, že o něm pojednal ve svém nejvýznamnějším díle – dvoudílné veršované tragédii Faust. A z ní právě pochází také sousloví „jádro pudla“, které pak začalo žít vlastním životem.
Jednoho dne, jak píše Goethe, se doktor Faust vydal na procházku, během níž se k němu připojil černý pudl. Pes pobíhal…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
