Kdo má prst na ovladači, ptá se Juval Noach Harari

Jste večer doma a chystáte se pustit si film. Rozhodujete se, jestli dát na doporučení kritiků či přátel, nebo si prostě vybrat z nabídky on-line televize – a pokud dojde na druhou možnost, pak volba nebude tak docela vaše. Chytré algoritmy si pamatují všechny snímky a seriály, které jste viděli, a podle toho vám servírují nabídku. Ačkoli se možná považujete za milovníka uměleckých filmů, vaše internetová televize dobře ví, že za poslední dva roky jste podobné snímky většinou ani nedokoukali, zatímco některé romantické komedie jste si pustili i několikrát.

A brzy televize dokáže ještě víc. Inženýři už vyvíjejí software, který podle pohybů svalů v obličeji rozpozná emoce. Stačí na sebe namířit kameru a algoritmus bude vědět, u kterých scén jste se nudili, smáli či plakali dojetím. A pokud k počítači připojíte biometrický pásek ze zápěstí, software pozná, ve které pasáži se vám napětím rozbušilo srdce, kdy jste se i nepatrně vzrušili nebo provinile potlačili smích.

Programy firem jako Netflix, Amazon, Google či Facebook vás na základě historie a biometrických dat budou znát lépe, než se znáte vy sami, a kromě filmů nebo spotřebního zboží vám budou nabízet i partnera a hodnotově nejbližší politickou stranu. Dokážeme jejich exaktnímu doporučení odolat s vědomím, že nejspíš mají pravdu? A pokud jim dáme přednost před vlastním úsudkem, nehrozí nám nebezpečí manipulace, či dokonce ztráty toho, co tvoří naši představu člověka? Tyto otázky si v souvislosti s popsanou scénou pokládá izraelský filozof a historik Juval Noach Harari ve své nejnovější knize 21. lekcí pro 21. století a ptá se metaforicky: Kdo má potom prst na ovladači?

Autor globálních bestsellerů Sapiens a Homo Deus platí v otázkách blízké budoucnosti za hlas, kterému naslouchají světoví lídři i byznysmeni a mezi jehož příznivce se počítá bývalý prezident Barack Obama či šéf Facebooku Mark Zuckerberg. Dnešní svět, v němž se potkává masivní sběr dat, rozvoj umělé inteligence a průlomy v biotechnologiích považuje Harari za nejpřelomovější éru, která lidstvo potkala za posledních pět set let. K osudu člověka je přitom značně skeptický – a kdo hltá jeho články, přednášky nebo napínavě vystavěné knihy, může propadnout pocitu, že nás čeká temná budoucnost. Harari ale upozorňuje, že to tak nutně být nemusí.

Příběh mýtů

Ačkoli platí za takřka hlavního globálního „influencera“ v otázkách blízké budoucnosti, na Oxfordu vystudoval historii se zaměřením na středověké křižácké výpravy. Když se na začátku tisíciletí s čerstvým doktorátem vrátil zpátky do Izraele, univerzita v Jeruzalémě mu nabídla, že může učit nový bakalářský kurz úvodu do světové historie. O předmět, který měl shrnout dějiny od pravěku po současnost, nikdo z kolegů neměl zájem, protože ho považovali za nevyhnutelně povrchní, ale Harari to vzal jako výzvu. Průlet dějinami pojal jako příležitost k originálnímu pohledu na lidský úděl a vytvořil vlastní skripta, jež si studenti oblíbili tak, že Harariho napadlo vydat je jako knihu. Výsledkem byl bestseller Sapiens: Stručné dějiny lidstva, který z mladého učitele udělal světovou celebritu.

Vypráví v něm příběh našeho druhu a upozorňuje na tři velké revoluce, jimiž jsme prošli. K první došlo před sedmdesáti tisíci lety, kdy naši prapředkové vymysleli jazyk a začali spolu mluvit. O šedesát tisíc let později přišel další zlom, během něhož se kočující tlupy lovců usadily a začaly pěstovat pšenici nebo rýži, což způsobilo populační explozi, vznik měst a kultury, ale také rozdělení společnosti do kast a vznik nemocí. Třetím zásadním předělem bylo období vědecko-technických objevů započaté v 16. století, které člověku přineslo ústřední topení, antibiotika i lidská práva a v jehož vrcholné fázi se nacházíme právě teď.