Hledat to dobré

Tím víc se mi znechucoval, čím déle jsem jej cvičil… Rozhodl jsem se tedy, že tu zrůdu hráti nebudu,“ zaznamenal si v knižních vzpomínkách skladatel Vítězslav Novák (1870–1949) roztrpčení ze svého absolventského Klavírního koncertu e moll. Oblíbený student Antonína Dvořáka ho složil v roce 1895, ale k prvnímu provedení svolil až v roce 1915. Vadilo mu, že se nechal strhnout Dvořákovým požadavkem na národní hudbu a nenásledoval plně svůj instinkt, který ho táhl k moderní inspiraci Ferencem Lisztem.

Polozapomenuté a pohaněné dílo se nyní – ještě s dalšími Novákovými skladbami – objevuje na nahrávce klavíristy Jana Bartoše. Album natočil společně se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a s českým dirigentem s mezinárodním renomé Jakubem Hrůšou. A pokud sám Novák mluvil o „zrůdě“, pak dnešní kritici jsou zcela jiného názoru. Deska sklízí nadšené recenze u nás i v zahraničí. Přední prodejce klasické hudby Europadisc jej vyhlásil deskou týdne a stejného ocenění se dočkala od deníku The Guardian.

Není to zdaleka poprvé, kdy Bartoš zažívá pozornost za hranicemi. Již před lety o něm italský list Il Roma napsal, že je jedním z nejlepších evropských hráčů, a jeho předcházející alba budila obdiv v Evropě i ve Spojených státech. BBC Music Magazine o jeho beethovenovském dvojalbu napsal, že je „na něm vše mimořádné“. Americký server NPR zase jeho loňské nastudování Janáčkových klavírních skladeb zařadil mezi desítku alb, jež posluchačům otevírají dveře do nového…