Heil fotbal!

Ve středu 15. března 1939 překročila nacistická vojska hranice okleštěné republiky a zaniklo Československo. Země se pohroužila do smutku, na zábavu nikdo neměl náladu. Tedy zdánlivě. Jak ukazuje novinka novináře a bývalého diplomata Zdeňka Zikmunda, už v neděli se hrál fotbal. Na první protektorátní derby na Letné přišlo 26. března 25 tisíc diváků. A když v září Němci zaútočili na Polsko, jen o dva dny později v protektorátu proběhlo kompletní ligové kolo.

Kniha Bican proti Hitlerovi přibližuje dosud málo známý fakt: český fotbal na tom nikdy předtím nebyl tak dobře jako právě za protektorátu. Počet hráčů stoupl na dvojnásobek, vznikly nové soutěže, založil se pohár a nejdelší pauzu měla liga jen šest týdnů – poté co byl parašutisty odpraven Reinhard Heydrich. Do značné míry mohl za rozkvět našeho fotbalu právě říšský protektor – okupanti realizovali jeho vizi o sportu coby nepolitickém ventilu frustrací, u jehož provozování a sledování se může obyvatelstvo zabývat naprosto bezpečnou činností přispívající „ke zdání všednosti a klidu“.

Fotbalisté se za to Němcům nemuseli ani revanšovat. Zatímco herci, kteří se těšili podobné náklonnosti, museli veřejně sympatizovat s Hitlerovým režimem, od sportovců to nikdo nechtěl. Liga předčasně skončila až na podzim 1944 kvůli náletům, po kterých se kluby nemohly přemisťovat mezi městy. Ale ještě v dubnu 1945 přišlo na turnaj ligových klubů na Letnou na Spartu 12 tisíc diváků, kteří museli projít kolem protiletadlové…