Nezničitelná města

Šestnáctého března 1835 se řeky v New Yorku proměnily v led a na dolním Manhattanu vyšlehly plameny. Kouř se nejdříve začal vinout okny pětipodlažního skladu na samém konci Manhattanu. Ledová vichřice rozfoukala žhavé uhlíky do sousedních budov a během několika hodin se obchodní čtvrť v centru města stala jakousi plápolající městskou vatrou viditelnou ze vzdálenosti asi 160 kilometrů.

Hasiči si nevěděli rady. Ve studnách a nádržích nebylo mnoho tekoucí vody a během noci, kdy teploty klesly podle jednoho líčení až na minus 17 stupňů, řeky v podstatě změnily skupenství. Požár se podařilo ovládnout, teprve když starosta Cornelius Lawrence nařídil vyhodit do povětří okolní budovy a připravil tak oheň o další palivo.

Z trosek vyrostl nový Manhattan, postavený většinou nikoli ze dřeva, ale z kamene, se širšími ulicemi a vyššími budovami. Největší novinka se ale nacházela za městem. Šedesát šest kilometrů na sever koupili newyorští radní rozsáhlé pozemky na obou březích řeky Croton v okrsku Westchester. Řeku tam přehradili, takže vzniklo jezero o rozloze zhruba 160 hektarů a od něj pak vedly podzemní tunely rozvádějící sladkou vodu do všech koutů New Yorku.

Inženýrská chlouba pojmenovaná Crotonský akvadukt byla uvedena do provozu v roce 1842. Hasiči v ní získali bohatý zdroj tekoucí vody, dokonce i v zimě. Ještě důležitější však bylo, že čistá pitná voda teď proudila ke všem obyvatelům města, kteří dříve trpěli jednou epidemií chorob přenášených vodou za druhou. Projekt…