Až se koncem letošního roku vyhlásí anketa na téma slovo roku, budou horkými favority „covid“ a „koronavirus“. Od března jsou prakticky nepřetržitě slyšet v médiích i běžně při rozhovorech mezi lidmi. Hned v závěsu za nimi jsou pojmy „pandemie“, „karanténa“, „rouška“, „respirátor“, „imunita“, „smrtnost“ či „úmrtnost“.
Pandemie covidu zasáhla celý svět. A tak není divu, že slova s ní související pronikají v hojném počtu i do české slovní zásoby, protože každý jazyk reaguje na aktuální vývoj. Zvláště rozšířená jsou slova obsahující část „korona“, kterých dnes už v češtině existují stovky: „koronakrize“, „koronatým“, „koronasemafor“, „koronadovolená“, „koronavtipy“ atd. Tyto novotvary, jimž říkáme neologismy, zařazují lingvisté z Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR (ÚJČ) do databáze Neomat, která je k dispozici na internetu (www.neologismy.cz).
Jak ale dojde k tomu, že se nové slovo ocitne v Pravidlech českého pravopisu? Nejprve musí takové slovo proniknout do jazykového úzu. To znamená, že se začne šířit v určitém regionu nebo zemi, používá ho a respektuje čím dál víc lidí. Může jít o slovo spisovné či nespisovné, tedy i nářečí nebo slang. Ne každé slovo z úzu však postoupí do druhé fáze a stane se normou. Obecně lze říci, že větší šanci mají spisovná slova.
Jazyková norma je soubor jazykových prostředků, které jsou kolektivně pociťované jako závazné. Normu stanovují lingvisté, kteří se zabývají spisovným jazykem a mohou tak podpořit, či odmítnout užívání…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
