Za chyby se platí

Koronavirus nás vyjde draho, o tom už není sporu. Nový účet vystavilo minulý týden ministerstvo financí, když oznámilo, že si chce jménem nás všech půjčit dalších 320 miliard korun. Právě tolik má chybět příští rok ve státním rozpočtu, sečtou-li se všechny plánované výdaje oproti vybraným daním. Kývne-li parlament na zrušení superhrubé mzdy, schodek bude ještě větší. K jeho pokrytí dojde na vrub státního dluhu, stejně jako letos, kdy má v rozpočtu chybět rekordních půl bilionu korun. Obě cifry za letošní i příští rok jsou rekordní a řádově převyšují dosavadní zvyklosti.

Závratná jízda, která se už nadobro vzdaluje číselné představivosti běžných daňových poplatníků, má podle vládních dokumentů pokračovat i v dalších letech. O české dluhopisy je zájem, úroky jsou nízké, jiné země jsou zadlužené daleko víc, tak proč se trápit a omezovat, zní z vládních řad. Vypadá to jako lákavý, bezstarostný plán, tak kde je háček?

Dvojí škoda

Je fér přiznat, že bez dluhů to v této době úplně nejde. Koronavirus je jako živelní pohroma, která má následky. Neexistuje cesta, jak z ní vyjít beze škod.

Je dobré ale připomenout, že pokud jde o finanční náklady, shůry jich spadla jen část. Zbytek je výsledkem špatných politických rozhodnutí. Předseda vlády po vzedmutí druhé vlny epidemie musel uznat, že se „nechal unést létem“ a že v srpnu při vetování roušek a dalších opatření udělal chybu. Ještě horší bylo zanedbání příprav chytré karantény. Bohužel nejde o ten typ chyb, které lze…