Pojmenovat a odškodnit zjevné zločiny trvá někdy hodně dlouho, zvlášť když si u toho musí člověk připustit selhání svých spoluobčanů a nejde to hodit na nikoho zvenčí. V roce 2008 se takhle australská vláda omluvila po více než sto padesáti letech domorodým komunitám Austrálců za rasismus a diskriminaci, jejímž vrcholem bylo násilné odebírání jejich dětí. Na začátku letošního ledna zase nizozemský premiér po pětasedmdesáti letech řekl, že lituje selhání státních úředníků své země, kteří nedokázali za nacistické okupace zabránit deportacím holandských Židů do koncentračních táborů.
A jedno tabu teď padlo i v Česku, když Poslanecká sněmovna přijala po 31 letech od listopadové revoluce zákon přiznávající odškodné obětem brutálního policejního násilí při rozhánění demonstrací ze srpna 1969, na nichž lidé po celé zemi protestovali proti rok staré invazi sovětských vojsk a okupaci Československa. Podle oficiálních statistik bylo při zásahu zabito pět lidí, dalších pět bylo těžce zraněno s doživotními následky a desítky dalších byly zraněny „lehce“; ve skutečnosti bylo obětí zřejmě víc. Ti, kdo zabíjeli, byli Čechoslováci z řad milicionářů a policie.
Střelné zbraně proti protestujícím byly tehdy použity na rozkaz nového kolaborantského vedení země, s jasným úmyslem radikálně potlačit poslední projevy svobodného myšlení v téhle zemi. A to se jim také povedlo. Zatímco oběti okupace z roku 1968 byly dávno odškodněny, skupina z roku 1969 nikoli. Jak řekl v České televizi bývalý…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
