Den s literaturou

Vstávám v 5.00 v našem brněnském bytě. Původně jsem se měla probudit o několik hodin později u manželovy maminky ve Slaném, ale dcera má noční službu, takže na tradiční dušičkovou návštěvu se vydal včera manžel sám, zatímco já hlídám dceřina pejska jménem Dante. Ten se už těší na procházku a vůbec nebere ohled na to, že já mám před sebou mnohem delší cestu. V chladném ránu Dante nadšeně očichává spadané listí pokryté jiskřící jinovatkou a navzdory tomu, že mě zebou ruce, začínám propadat jeho okouzlení podzimem. Dcera ho z útulku přivezla před necelým rokem, takže spolu listím brouzdáme poprvé. Pamlsek na rozloučenou a spěchám na vlak do Prahy. 

Tichý vagon je v ranním spoji opravdu tichý. V tašce mám knihu, ale pozoruji podzimně zbarvenou krajinu. Stejně jsem ji četla už dvakrát, cestuje se mnou z úplně jiného důvodu. V představách jsem si děj románu Pavla Kolmačky Canto ostinato (Listopad, prožitky blízké zimy) situovala právě do téže atmosféry s mlhou šedou jako kadidlový dým, která rámuje můj výhled. Letos jsem byla, patrně již naposledy ve svém profesním životě, členkou poroty pro Státní cenu za literaturu. Slavnostního udílení cen jsem se nikdy nezúčastnila, teď jsem však využila toho, že se koná v nedělní večer, a pozvánku přijala. Knížku s sebou vleču proto, aby mi ji autor podepsal, ačkoli jinak sběratelkou autogramů nejsem. 

S manželem se potkáváme před hotelem. Rychlé ubytování, nezbytná káva a před večerním programem ještě procházka na Olšanské hřbitovy. Couráme se mezi hroby opečovávanými i zanedbanými, slavných a neznámých a slavných, kteří za pár desítek let budou možná neznámí. Mnoha hrobových míst se už dávno zmocnil bující břečťan. Karolině Světlé někdo na náhrobek zavěsil nevkusný věneček potažený fialovou lesklou stuhou tak, že zakryl její jméno. Jméno je to jediné, co dříve slavným literátům zůstalo. O četbě jejich děl si jako pedagožka připravující budoucí učitele českého jazyka a literatury již dávno nedělám iluze. Pokračování výměny SMS s kolegou, který tipuje vítěze. Miluji naše slovní přestřelky, a posílám mu alespoň posměšné smajlíky; ví, že jsem vázána mlčenlivostí.