Demokraté byli dříve optimistickým hlasem budoucnosti. Co se stalo?
A proč to znamená, že pracující třídu budou složitě vábit zpět
V dobách, kdy byli američtí demokraté úspěšní, ztělesňovali optimistickou Ameriku, která hledí dopředu a na budoucnost se těší. V dobách nejhlubší hospodářské krize ujišťoval Franklin D. Roosevelt své spoluobčany, že jediné, čeho se mohou bát, je strach samotný. Nebo duch doby Johna F. Kennedyho, kdy Američané mířili k Měsíci. Kampaň Billa Clintona měla jednu stěžejní píseň, jejíž refrén zněl „nikdy nepřestaň myslet na zítřek“. Barack Obama nepřestal být ani na chvíli cool a sliboval éru plnou různorodosti, naděje a změny.
Demokraté tento cit někdy v průběhu posledních deseti let ztratili. Přemýšlím nad tím, jestli právě to nestojí za jejich dnešními politickými porážkami.
Během těchto voleb to byl Trump, kdo vzal na palubu technology, jako je Elon Musk nebo Marc Andreessen. Vyrazil na konferenci o kryptoměnách a dostalo se mu tam několika potlesků vestoje. Vychvaloval smělost a ochotu jít do rizika, mluvil jazykem zásadních proměn a reforem. A asi díky tomu na svou stranu dostal davy mladých mužů, hlavně Asiatů a Hispánců. To byl zdaleka ten největší Trumpův demografický zisk, a pro demokraty to byla ta největší pohroma – předpokládali, že mladí lidé je budou ve velkém volit jako vždycky.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu