Dopis z Curychu

Je podzim a v curyšské čtvrti Hardbrücke se zvedají vlny. Na rozlehlém dřevěném pódiu, na které se vystupuje pro železných, industriálně odrbaných schodech, je rozestavěno několik stolků a dole v hlubinách dřevěné konstrukce se modrá bazén s umělým vlnobitím. Dva odvážlivci se snaží naskočit na prkno a sjet si svou umělou vlnu. Ta s nimi ale vždycky mrští stejně, jako by to udělala její skutečná kolegyně. Pódium je postavené jako ring a surfařští učedníci připomínají gladiátory. Diváci u stolků ucucávají oranžové, jedovatě vypadající drinky se slunečníčkem a vzduchem se nese reggae. V miniaturním obchůdku si můžete zakoupit surfařské neopreny a trička s nápisy Aloha.

Ale ani když člověk zavře oči, tak si nepřipadá jako v Karibiku. Zdálky slyší hukot tramvají a svištících aut. Momentálně nejvíc trendy curyšská čtvrť se přesto tváří, že možné je všechno. I Karibik s vlnami vedle starého železničního mostu. Na rozdíl od pláží na druhém konci světa, kde právě začíná jaro, se tady ale nikdo nepřekřikuje, nehází pod sebe odpadky a slupky od slunečnicových semínek, nevoní tady levný opalovací olej a nikdo ostentativně nepředvádí své popředí i pozadí v miniaturních plavkách. Všechno je naopak v tlumených barvách i pocitech. I to reggae zní sofistikovaně a nevyřvává jako na lesy. Jen pády do umělých vln jsou stejně bolestivě velkolepé jako žuchnutí do oceánu.

O kousek dál si po skotačení ve vlnách můžete nakoupit v domovské prodejně proslulé značky Freitag. Ta vzala několik…