Češi jsou indiáni, věděli jste to?

Ahoj, Klekí-petro! Nazdar, Ribanno! O prázdninách roku 1987 jsem se ve svých deseti opaloval u typického brčálu normalizačního Československa. Vleže na dece a na přímém poledním slunci jsem louskal Vinnetoua a jiné indiánky. Ale pozor, takhle se nezdravily postavy v knihách Karla Maye. Ty severoameričtí indiáni byli kolem mě na hrázi šumavského rybníka! Do ruda spálený Klekí-petra, bronzově osmahlá Ribanna – mí rodiče, jejich přátelé a až na pár „sejrů“ všichni kolem, kam až oko dohlédlo. Češi totiž byli indiáni, kdybyste to nevěděli. Alespoň co se barvy kůže v letních měsících týkalo. Mnozí, zejména generace mých rodičů, si na „rudé kůže“ hrají dodnes. Mladší už nechodí k brčálu, zato ale v postindiánské době uléhají do solárních UV sarkofágů. Celoročně.

Spálená, vrásčitá indiánská babička je nejmenší cenou za prérijní život. V horším případě je to rakovina kůže. Nejhorší je melanom. Dobrá zpráva je, že podle studií z roku 2020 je Česká republika jedinou zemí, kde se u mužů podařilo snížit úmrtnost i vzhledem ke stoupajícímu výskytu tohoto typu kožního nádorového onemocnění.

Je to i díky stanu známého českého dermatologa prof. Arenbergera, který bojuje popularizací proti melanomu. Pár dní zpět zaskočil i navzdory koronaviru se svou misí do Prahy, Brna a Ostravy. Na prevenci přichází včas asi 75 procent nemocných, chvála Bohu. A bohužel u čtvrtiny je nádor odhalen až v pokročilém stadiu.

Mnozí, zejména generace mých rodičů, si na „rudé…