To nás nezajímá

Říká se, že úroveň politiků se měří podle toho, jak daleko se umí dívat dopředu. Ostatně tím by se měli lišit od svých voličů. Pokud běžní lidé řeší především aktuální starosti (a nikdo by jim to neměl mít za zlé), politici mají umět zvednout hlavu a vidět problémy, které se teprve blíží a mohou mít jednou vážné důsledky. Česká politika však ztrácí schopnost podle téhle zásady fungovat.

Jaký slib?

Minulý týden vyšlo najevo, že Česká republika nesplní závazek vůči NATO a slib, který dal Andrej Babiš v Bílém domě prezidentovi Donaldu Trumpovi. Ministryně financí Alena Schillerová totiž oznámila, že v roce 2024 Česko nedá na obranu země dvě procenta HDP. Ministr obrany Lubomír Metnar zareagoval se svou obvyklou opatrností – rozpočet se bude zvyšovat a to je dobrá zpráva. Samozřejmě že trochu je, pokud jde o armádu, Česko patřilo v poslední dekádě mezi čtvrtinu nejšetrnějších zemí Aliance. V době, kdy si i laik uvědomuje prudký nárůst bezpečnostních rizik, jako jsou zvýšená agresivita Ruska a Číny, je šetření na výdajích na obranu riskantním počínáním.

Z vládních čísel vyplývá, že armáda bude do konce roku 2024 krácena o výdaje ve výši 50–80 miliard korun. Co si pod tím představit? NATO je kolektivní obrana a každá země buduje svou armádu tak, aby měla v Alianci strategický smysl. Čeští generálové řeknou, že naše armáda zvládá dobře chemickou obranu, má vojáky schopné rychlých přesunů a improvizace a tradici obrněných jednotek. To se při aliančních debatách promění…