Babiš je konečně „best in covid“

Někdy v sobě tradiční pořekadla skrývají velkou pravdu. Třeba takové „Neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil“ musí znít v uších Andreje Babiše neustále. Respektive mělo by. Málokdo umí sám o sobě vyslovit tolik superlativů jako český premiér. Ještě koncem srpna se chlubil, že jsme nejlepší na světě (legendární slova „we are best in covid“), urážel méně šťastné státy, říkal, kolik životů zachránil, oslavoval sebe coby vítěze nad pandemií. Střih, uplynulo pár měsíců a patříme mezi státy nejhorší, na které Evropa hledí s podivem, co se to tu děje.

Každý, kdo se hlásí k úspěchům, musí počítat, že mu budou přičteny i neúspěchy. Takže pokud chce premiér, abychom ho brali vážně, musíme stávající dramatický vývoj přičíst na vrub Andreji Babišovi. Příprava státu na pravděpodobný návrat vyššího počtu nakažených byla minimální, byť o příchodu druhé vlny odborníci nepochybovali. Například Německo na jaře jasně říkalo, že není otázka, jestli se virus vrátí, ale kdy. Proto nechalo – stejně jako Slovensko, Rakousko či Polsko – řadu opatření v platnosti.

Babiš ale toužil vypadat jako vítěz. Jsou tu krajské a senátní volby a je evidentní, že nechtěl dělat nic, dokud neproběhnou, aby neohrozil úspěch své strany. Situaci bagatelizoval ještě před pár dny, čísla už byla horší než na jaře a on volal, nic se neděje, covid není problém, pojďme řešit rakovinu. Znělo to jako slova naprosto zmateného člověka, který neví, co mluví.

Až minulý týden jemně naznačil možné selhání. V interpelacích prohlásil: „Možná to byla chyba, možná jsme si je měli nechat celé léto. Ale nevím, co by na to lidé říkali.“ A jsme u toho. V tomto vyjádření je vlastně shrnuté celé vládnutí ANO a jeho lídra. Dělá se to, co se líbí jeho voličům. V dobách klidných to nemusí až tolik vadit, ale v nepříjemných chvílích má politik převzít odpovědnost a jít i proti zájmu voličů. On má totiž na rozdíl od nich všechny dostupné informace.

Ve sněmovně minulý týden Andrej Babiš volal, že dokud je u moci, nemusí se senioři ničeho bát. Ale je to přesně naopak. Mladí jeho zmatečné řízení přežijí, starší lidé jsou v ohrožení. Jak řekl jeden starší muž své paní, za kterými jsem stál ve frontě: „On nám těch pět tisíc poslal snad na pohřeb.“

Nicméně je třeba zachovávat rozvahu. Stále platí, že covid není ebola a hlavním úkolem je zabránit zahlcení nemocnic a ochránit rizikové skupiny obyvatel. Je tu však ještě jeden rozměr, který se podceňuje. Selhávající lídr země svým chaotickým způsobem řízení a argumentace polarizuje společnost. Dělíme se na ty, kteří všechna opatření považují za zbytečná, a ty, kdo mají obavu. Sociální sítě už se změnily v bitevní pole zástupců obou táborů. To nejhorší, co se může stát, je, že se teď společnost rozpadne, zmizí solidarita. Je to vlastně banální: trocha vlastního nepohodlí – roušky, rozestupy atd. – zvyšuje šanci, že ochráníme ty nejslabší. Ať už je náš názor jakýkoli, tohle málo bychom mohli jeden pro druhého udělat.

Když to shrneme, Andrej Babiš selhal na všech úrovních. A protože na rozdíl od něj nám na seniorech skutečně záleží, měli bychom být maximálně zodpovědní. Zvládli jsme to sami na jaře, musíme to zvládnout i teď.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor