Rozum a cit

Na amerických volbách je spousta pozoruhodných věcí a několik záhad. Jednou z nich jsou (údajně) nerozhodnutí voliči. Podle sociologů je jich v tuto chvíli možná 10, možná 12 procent. Opravdu? Kdo může, u všech Trumpů, na podzim 2020 nemít jasno v tom, na kterou stranu patří? Oba tábory jsou přece jako den a noc a vlastně tak o sobě i mluví. Chtějí zničit americký způsob života, opakuje Trump. Chtějí rozvrátit demokracii, tvrdí demokraté. V Americe jsou ale zjevně lidé, vlastně miliony lidí, kteří si mezi oběma ohlášenými katastrofami nedokážou vybrat.

Pravda, váhajících voličů je letos podstatně méně než před čtyřmi lety touto dobou. V roce 2016 se mluvilo o 20 procentech, a mnozí z nich se přitom rozhodli až v den voleb, dokonce třeba až u samotných „uren“ (Američané hlasují v různých státech různým způsobem, někdy u volebních automatů). Vysokým počtem nerozhodných voličů se mimo jiné vysvětluje fakt, že vítězství Donalda Trumpa nebylo z průzkumů úplně snadné vyčíst. Většina váhavců se na poslední chvíli přiklonila právě na jeho stranu.

Jedna teorie tak říká, že nerozhodnutí voliči jsou z velké části vlastně voliči stydliví, ti, jejichž srdce jsou v rozporu s hlavou. Rozum kalkuluje a říká, co je správné. Srdce ale plane a touží po něčem úplně jiném. Domnělá nerozhodnost je pak často vlastně pouhým vyčkáváním rozumu na záminku ke kapitulaci. Nejhlubší tužby dojdou dříve či později ospravedlnění. Kandidát rozumu plácne nějakou pitomost, celebrita pronese moudro, po…