Maďaři v pokřiveném zrcadle

Maďarský člověk zauvažoval nad tím, podle čeho je možné poznat, že je právě Maďar.

Podle toho, že vyznává, že ve víně je pravda, a proto začne po několika sklenkách bouchat do stolu a prohlásí, že on má vždycky pravdu. Vyznává i to, že v pivu je smír, proto po pár půllitrech dobrotivě prohlásí, že má každého rád a že všichni mají pravdu. V pálence takové abstraktní pojmy nejsou, ta se má pít a ostatní se pak ukáže.

Podle toho, že je připraven každému cizinci vysvětlit, že maďarština je jazyk aglutinační jako japonština, v níž je každé slovo poskládáno z malých kousíčků. S Japonci si rozumí také v tom, že každý slušný člověk uvádí nejprve svoje příjmení, a teprve potom svoje křestní jméno. Takhle je to logické, nevíme, proč to ostatní nechápou!

Podle toho, že dokáže vyprávět nepřeberné množství sprostých vtipů nebo vtipů o policajtech, tchyních a Židech.

Podle toho, že těstoviny považuje za sladkost, pojídá je s mákem, ořechy, marmeládou a tím přivádí každého poctivého Itala k šílenství.

Podle toho, že věří ve svatou Polévku, která se podává na začátku před hlavním jídlem, ve svatou Kvašenou Zeleninu, která je servírována k masu, a pokud jde o sýr, napadne ho nanejvýš teplý toast se sýrem, ale v žádném případě sýrová mísa.

Podle toho, že zatímco Angličan odchází bez loučení, Maďar se loučí, aniž by odešel.

Podle toho, že do dveří pustí nejprve dámu, ale u vchodu do hospody se vecpe před ni, aby jako džentlmen z Divokého západu zachytil letící nože…