Aby to příště bylo důstojnější

Dcera Milady Horákové Jana Kánská dávala před časem rozhovor České televizi a dostala otázku, zda ještě doufá v nalezení ostatků své matky. Její tělo bylo po justiční vraždě zpopelněno a popel komunisti vysypali na neznámém místě. Paní Kánská prohlásila, že nad ostatky příliš nepřemýšlí a že je pro ni důležitější, jak se podaří uchovat památku její matky.

V čase sedmdesátého výročí popravy, které proběhlo v minulou sobotu, nebylo těžké nabýt přesvědčení, že se to povedlo. Velkou roli v tom již dříve sehrál nález záznamu celého procesu z června 1950, který je nedostižnou lekcí toho, jak stalinské procesy v Československu vypadaly a jak důstojně jimi Horáková a její obvinění kolegové prošli. Záznam byl zpracován v podobě desetidílného seriálu Proces H a každý jej může zhlédnout na internetu.

Cynická chladnokrevná vražda Horákové a jejích spoluvězňů Záviše Kalandry, Oldřicha Pecla a Jana Buchala je tedy zaznamenaná, a kdo chce, může se seznámit s jejími detaily. Celá událost je ale tak obludná a z celočeského pohledu ponižující, že ji bylo vhodné připomenout emotivněji, přímočařeji, přímo ve veřejném prostoru. To se minulý týden povedlo díky skupině zvané Dekomunizace, která nabídla zájemcům velké bannery k vyvěšení na budovy.

Na těchto transparentech bylo důležité, že připomínaly nejen oběť, jež celý proces symbolizuje – Miladu Horákovou –, ale také pachatele, což je u každé vraždy neméně podstatné. Tak Česko oběhla působivá kampaň – Miladu Horákovou…