Musí to být vyvážené

Když se v půlce března zavírala země kvůli koronaviru, prohlásil jste, cituji: „Natvrdo říkám, že musíme přestat myslet na ambici naplňování green dealu.“ On ale zůstal hlavním tématem Evropy a většina zemí ho bere spíše jako cestu ven z krize. Ve finále jste tedy pro, nebo proti?

Myslím, že je správné mít ekologické ambice. A je třeba mluvit o tom, že planeta se otepluje. Nemůžeme to bagatelizovat. Mně vadí jediná věc – plán jednoho cíle pro 27 zemí, které mají úplně jinou hospodářskou strukturu, jiný energetický mix, jinou závislost na uhlí a tak dále. A všichni se do toho mají nějakým způsobem vejít.

Do čeho přesně se mají vejít? Do snížení emisí?

Ano. My jsme řekli, že v roce 2030 budeme o 40 procent níž (snížení emisí skleníkových plynů oproti roku 1990 – závazek plynoucí z pět let staré Pařížské dohody OSN, pozn. red.). A tento jízdní řád plníme.

Konkrétně vy úplně ne – od roku 2013 stagnujeme kolem 35 procent.

Ale ten jízdní řád směrem k roku 2030 plníme.

Plníme ho díky skokovému snížení v devadesátých letech, kvůli přebudování centrálně plánované ekonomiky a útlumu těžkého průmyslu.

To je jedno. Ten jízdní řád plníme. Teď říkáme, že bychom do roku 2030 možná zvládli 43 nebo 44 procent, možná 45 s odřenýma ušiskama. Víc neuhrajeme.

Proč ne?

Podívejte se na hlavní zdroje emisí. Energetiku nepřestrojíme do roku 2030. Průmysl možná, ale ten není řízen státem. A nesmírně důležitá je doprava. S jazykem na vestě tu za deset let bude jezdit čtvrt milionu elektromobilů, jenže to jsou stále jen tři procenta zdejšího vozového parku. Takže ambice jsou fajn, ale my se nedokážeme dostat na 55procentní snížení, o kterém mluví Evropská komise, nebo dokonce 60 a víc procent, jak zaznívá z Evropského parlamentu. Jednou možná ano, ale ne do deseti let. To technicky nejde.

Co tedy chcete dělat? Přesvědčit Evropu, aby nám dala nižší cíle? Nebo přistoupíme na vyšší cíle a nesplníme je?

Zatím se diskutuje. My chceme jedinou věc. Ať se země diverzifikují. Někdo bude mít 74, někdo 44, podle struktury hospodářství.

Čím chcete ostatní země přesvědčit, aby to tak bylo?

Řekneme, jaká je realita. My si myslíme, že je férové to říct. Nehrát si na to, že papír snese všechno.

Takové přesvědčování asi nepůjde snadno – problémy s klimatem se zvětšují, a tak je v Evropě logicky tlak na to, že bychom si s nápravou měli všichni pospíšit. Nebylo by dobré dát najevo aspoň dobrou vůli a urychlit třeba odklon od uhlí? Ve výrobě elektřiny z uhlí na hlavu jsme první v Evropě. Proč nelze tady udělat gesto a začít uhelné elektrárny odpojovat?

Gesto musí být podložené tím, že máte náhradní zdroj.

A kdo ho teď potřebuje? Patnáct procent elektřiny vyvážíme.

Ale to přestane. Ten ústup od uhlí už se děje, ČEZ letos zavírá Prunéřov a bude se v tom pokračovat. I kvůli zdražování emisních povolenek, kvůli kterým mnohé uhelné provozy ztratí ekonomicky smysl. A vstřícný krok jsme udělali: máme uhelnou komisi a jednáme o tom, kdy uhlí skončí. Nemůže to ale být hned.

Kdy tedy? Uhelná komise zatím k žádným termínům nedospěla. Objevují se zprávy, že termín pro konec uhlí v Česku by měla oznámit do konce roku?

Ano, tak by to mělo být. Ale pozor, abychom si rozuměli, tady nejde jen o uhlí. Dostat se do těch čísel znamená změny v průmyslu, a hlavně v dopravě, a tam už nejde o rozhodnutí státu, ale o rozhodnutí spotřebitelů a producentů. Můžete nařídit leccos, ale těžko přesvědčíte spotřebitele, aby kupoval to či ono. Třeba elektromobily – já proti nim nic nemám, ale trh na ně stále není připravený.