Koho nezvat do debaty?
Vyhazov šéfa komentářové rubriky The New York Times může otevřít novou éru žurnalistiky
Spojené státy – a nejen ony – zažily mimořádné týdny. A jak už to v chaotických, převratných chvílích bývá, ne všechno bylo pozitivní. Podívejme se na jeden okamžik, který by neměl uniknout ani naší pozornosti, už jenom proto, že se týká velkých amerických médií, která do značné míry vzbuzují obdiv a určují standard po celém světě.
Protesty vyvolané brutální smrtí Afroameričana George Floyda se v průběhu prvního týdne občas zvrhávaly v násilnosti. Přešlapy dělali rabující demonstranti i zasahující policie. Nikdo nevěděl, jakým směrem se situace vyvine, a část politické scény, včetně prezidenta Trumpa, vyzývala k tomu, aby násilnosti potlačila armáda. Jedná se o extrémní, ale zároveň ústavní nástroj, naposledy ho v roce 1992 využil během nepokojů v Los Angeles George W. H. Bush. Veřejnost byla v názoru rozpolcená, krok odmítla jako nerozumný (nikoli nezákonný) sama armáda i Trumpův ministr obrany.
V tu chvíli zveřejnil nejdůležitější americký deník The New York Times komentář republikánského senátora z Arkansasu Toma Cottona, který zopakoval, že násilné protesty by měla potlačit armáda. Text se rozcházel s běžným postojem deníku i mnoha dalších médií včetně těch konzervativnějších. Timesy ale fungují jako svého druhu americká národní instituce, svou vahou se přibližují veřejnoprávnímu médiu a jsou známé tím, že na svých stránkách dávají prostor rozmanitým názorům, jednak v podobě kmenových konzervativních komentátorů, jednak prostřednictvím externích příspěvků, jakým…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu