Nikdo to nechtěl dělat, tak šel

Když se hledá recept, jak žít v těžkých časech, je k nezaplacení mít ve společnosti muže, jako byl Ladislav Hejdánek. Jeho jméno se asi nestane všeobecně sdíleným synonymem celé jedné éry, tohle místo už zabrali jiní. Ale až budeme hledat neokázalou inspiraci, měl by být Hejdánkův příběh po ruce. To je důležité vědět i proto, že tento filozof minulý týden ve věku 92 let zemřel.

Leták a kriminál

Narodil se do pražské protestantské rodiny v roce 1927, takže stihl vstoupit na univerzitu ještě před únorovým pučem 1948. Po něm uvažoval o emigraci. I proto, že jako mladý křesťanský aktivista sekal na Šumavě louky a pohyboval se blízko tehdy ještě nechráněné hranice. „Pak jsem si ale řekl, že odtud nemohou utéct všichni,“ komentoval své rozhodování pro nahrávku Paměti národa.

Na Univerzitě Karlově studoval napřed matematiku, později přešel k filozofii, kterou dokončil v roce 1952. Měl za sebou působení v křesťanském sdružení YMCA, které sice překazil nastupující komunistický režim, ale hned po mírném uvolnění poměrů našel novou veřejnou platformu – ilegální evangelické hnutí Nová orientace, kde s lidmi jako Alfréd Kocáb, Božena Komárková nebo Milan Balabán debatoval o poměrech a víře.

Hejdánek však hledal širší prostor k vyjádření a v polovině šedesátých let se začal účastnit na svoji dobu překvapivě svobodných náboženských diskusí v pražských Jirchářích. Do evangelického prostředí přivedl katolíky, především psychologa a filozofa Jiřího Němce, jednu z klíčových…