Marwin, majitel bistra v centru Caracasu, hledal místo, kam by dal toaletní papír. Chtěl ho mít na očích. Nakonec se rozhodl ruličku zavěsit těsně u vstupních dveří. „Jasně, všichni budou vědět, že dotyčný jde na velkou, nikdo mi ale toaleťák nebude krást,“ říká tento čtyřicetiletý muž, který se snaží soukromě podnikat ve společenském systému vytvořeném chávistas.
Tak si říkají stoupenci bolívariánské socialistické revoluce, kterou na konci roku 1999 spustil dnes již zesnulý Hugo Chávez. Cílem bylo přinést blahobyt a důstojnost masám – pomocí kolektivizace a ideologického dohledu revolucionářů nad společenským životem včetně soudů, armády a tisku. To druhé se podařilo, to první nikoli: po dvacetileté vládě chávistas země zažívá největší ekonomickou krizi v moderních dějinách Jižní Ameriky, která od roku 2015 donutila téměř pět milionů Venezuelanů odejít do exilu.
Za oknem bufetu se odehrávají scény této zubožené Venezuely, které vládne Chávezův nástupce Nicolás Maduro. Kolem projede popelářský vůz následovaný oprýskanou dodávkou. Do ní popeláři házejí „použitelné odpadky“ – kusy nábytku, rozbité náhradní díly, zbytky jídla. Na chodníku se táhne fronta stovek lidí, kteří hodiny a hodiny čekají ve frontě před jedním z bankomatů. Nynější limit pro výběr hotovosti činí 50 tisíc bolívarů, což vyjde zhruba na jeden a čtvrt dolaru – částku, za kterou si dnes lze pořídit třeba kilo mouky, ze které Venezuelané vyrábějí tradiční kukuřičné placky arepas. Frontu míjí muž s…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
