Noční oceán

Zachytit stručně děj románu amerického prozaika Paula La Farge (1970) je obtížné – a také zbytečné. Na to je až příliš vrstevnatý a matoucí. Klíčovými slovy, jež hypnotické dílo vystihují, by mohla být: identita, mystifikace, H. P. Lovecraft. Právě jméno spisovatele z Providence, který fatálně změnil podobu hororu a science fiction, bude nejspíš pro mnohé čtenáře důvodem, proč po knize newyorského rodáka sáhnou.

Pokud však očekávají vzkříšení lovecraftovských monster z hlubin času a kosmu, budou zklamáni. La Farge s odkazem klasika fantastiky pracuje rafinovaněji. Román s až vědeckým zaujetím rozkrývá magickou moc literatury měnit a ničit životy, zhmotňovat běsy lidského podvědomí a modelovat identitu čtenářů i domnělou identitu autora.

Zešílet ze slov

Hned prvotina spisovatele, esejisty a akademika La Farge byla přirovnávána k Márquezovi a Borgesovi a literární mystifikace pro něj není ničím novým. Byla podstatným prvkem jeho předchozího románu Haussmann, or the Distinction (2001), v němž autor líčil osudy barona Georgese Eugèna Haussmanna, urbanisty, který výrazně ovlivnil moderní podobu Paříže, a odvolával se přitom na dílo smyšleného minimalistického metafyzika Paula Poissela. Právě imaginární knihy a vědci mají velmi blízko k oblíbenému repertoáru H. P. Lovecrafta (1890–1937).

I výchozí situace nejnovější knihy Noční oceán je velmi lovecraftovská: manžel vypravěčky, uznávané psychiatričky Mariny Willett, se záhadně ztratí poté…