Nečekaný rebel

Po celodenním maratonu schůzek si může ministr zahraničí Tomáš Petříček konečně vydechnout. Před chvílí ještě seděl v centru Vídně v kanceláři bývalého rakouského prezidenta Heinze Fischera a předtím se sešel s několika členy rakouské vlády, teď ale už obklopen ochrankou a několika spolupracovníky postává v uvolněné náladě před hlavním nádražím rakouské metropole a pauzu do odjezdu vlaku zpět do Prahy vyplňuje cigaretou.

Po pár šlucích k němu přistupuje jeden z místních bezdomovců a žádá ho, jestli by mu taky jednu cigaretu nedal. Petříček mu obratem podává krabičku. „Tyhle jsou hnusný, ty nekouřím. Nemáš jiný?“ přejde trochu popuzeně na češtinu muž, který mezitím pochopil, že má před sebou krajany. Petříček krčí rameny, že ne, že má jen tyhle. „Tak ty si nech,“ odbývá ho žadatel. „Vy nevíte, kdo vám ty cigarety nabízí?“ zvolá na muže jeden z členů Petříčkova doprovodu, ten ale otráveně odchází.

Podobnou scénu, jako byla tahle 17. ledna při návštěvě Rakouska, by mohl šéf české diplomacie zažít i kdekoli v Česku. Stále ještě čerstvého člena Babišovy vlády pozná na veřejnosti opravdu málokdo, mezi odborníky na zahraniční politiku se však rychle stává rozpoznatelnou a čím dál viditelnější figurou. Mluví se o něm jako o jednom z mála současných ministrů, který svoji politiku staví na hodnotách a nebojí se kvůli nim jít do střetu.

Tohle nejde podepsat

Obě Petříčkovy tváře, tu nenápadnou i tu „hodnotovou“, měl teď v lednu možnost zažít i čínský velvyslanec v Praze…