Máma, láska a já 

Francií už několik měsíců hýbe debata o umělém oplodnění, které prezident Emmanuel Macron označil za úhelnou sociální legislativu svého mandátu. Dolní komora parlamentu už liberalizaci asistované reprodukce schválila a minulý týden návrh otevřel francouzský Senát. Protože v horní komoře drží většinu konzervativní opozice, konflikt hned tak neustane. Českému čtenáři se nabízí možnost sledovat diskusi, která jednou dorazí i sem.

All you need is love

Nárok na umělé oplodnění mají dosud ve Francii jen ženy vdané nebo dva a víc roků žijící v heterosexuálním svazku. Pokud po dítěti zatouží svobodná či homosexuální žena, ta bohatší se zpravidla vydá do Belgie, kde je umělé oplodnění otevřeno všem skupinám žen. Zásadním limitem jsou pak jen peníze – za cyklus, kdy se použije sperma anonymního dárce, se platí okolo deseti tisíc eur. Chudší Francouzky se obracejí na mužské kolegy, aby se nechali zapsat jako jejich partneři, nebo se uchylují k domácí inseminaci za pomoci injekční stříkačky.

Zákon má tedy do mnohdy divoké praxe zavést zdravotní a bezpečnostní dohled státu a odpovídá na poptávku Macronova progresivního elektorátu (tři pokusy asistované reprodukce mají mít ženy hrazeny pojišťovnami). Ale nejen jeho. Francie v roce 2013 schválila „manželství pro všechny“, zrovnoprávnění heterosexuálních a homosexuálních manželských svazků a norma se těší podpoře většiny obyvatel. Stávající návrh je pokračováním této cesty. Dotýká se základního pojiva společnosti, jímž je…