Ještě vám neřeknu, kdo jsem

„Co to ksakru je?“ ptá se udiveně superhrdinka v černé kápi přezdívaná Sestra Noc, v civilu bývalá policistka a majitelka pekárny. Před jejíma očima právě zajelo do kanálu stvoření ve stříbrné kombinéze. Stejnou otázku si Sestra Noc položí během prvních šesti epizod seriálu Strážci, který na konci října odstartovala stanice HBO, ještě několikrát. A diváci s ní. Jen ta jejich se vztahuje na celý seriál. Zatímco jindy by byla taková otázka důvodem televizi vypnout, u Strážců to je zásadní důvod, proč se dívat dál. Přitom taková touha není ani trochu samozřejmá. Strážci vycházejí ze slavné stejnojmenné komiksové předlohy britského autorského punkera Alana Moorea a kreslíře Davea Gibbonse a představují tak žánr značně specifický, který neláká zdaleka každého.

Historici popkultury se dnes shodnou, že dějiny komiksu se lámaly v roce 1986. Právě tehdy vyšli Strážci. A žánr s pověstí dětinské zábavy obydlené jednorozměrnými superhrdiny nosícími spodní prádlo navrch legín a páchajícími nekomplikované dobro posunuli na pozici seriózní literatury s poselstvím dotýkajícím se temných stránek moci i lidské ochoty jejím nositelům tak snadno podléhat. Něco podobného, co udělal Moore pro komiks, by aktuálně mohl udělat s televizními Strážci scenárista a showrunner Damon Lindelof pro komiksové seriály. Jeho volný remix Mooreova světa, postav a myšlenek adaptovaných na současnou realitu k tomu má spoustu předpokladů. Nepropadá fanouškovství a…