Ztratili jsme se?
Příběh spojeneckého vztahu Turecka a Západu, který je napjatý na hranu únosnosti
Vousatí muži v maskáčích stojí nad mrtvolou kurdské ženské bojovnice jako nad trofejí z lovu. „Tohle je jedna z vašich štětek, jedna ze štětek, která skončila pod našima nohama,“ křičí muž, který scénu natáčí na video a zakuckává se samou blažeností. „Alláhu Akbar,“ volají jeho nadšení kolegové nad bezvládným ženským tělem.
Tito muži patří k jedné z mnoha syrských radikálních ozbrojených skupin, na které Turecko delegovalo pozemní operace během invaze do severní Sýrie. Lidskoprávní organizace je obviňují z páchání válečných zločinů, například medializované vraždy kurdské političky Hevrín Chalaf a dalších civilistů. „Jsou to ztracené existence osm let trvající války. Jsou to ti nejhorší z nejhorších,“ popsal tyto muže Hassan Hassan, americký expert na syrské rebely. „Jsou pověstní krádežemi, vymáháním výkupného, zlodějinou. Jsou to spíše bandité než rebelové – v podstatě žoldáci.“
Zločiny těchto mužů na severu Sýrie, které doprovázejí tureckou vojenskou operaci, pobuřují západní veřejnost. Stejně jako samotný boj proti kurdským milicím, jež zásadně přispěly k porážce fanatiků z tzv. Islámského státu. Není to navíc ojedinělý případ odcizení mezi Tureckem a Západem. Turecko, členský stát NATO, letos v létě nakoupilo systém protiletecké obrany od Ruska, hlavního rivala Západu. Tamní prezident Recep Tayyip Erdoğan předloni během volební kampaně osočoval Německo z nacismu a opakovaně vyhrožuje, že do Evropy pošle stovky tisíc syrských uprchlíků. V Turecku momentálně za…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu