Babiš do Moskvy nejezdí

Po sedmi letech v Bruselu, kde jste působil jako velvyslanec při NATO, jste se vrátil do Česka. Chtělo se vám zpátky?

Nechtělo se mi zpátky. V NATO jsem strávil dohromady deset let, velkou část své diplomatické kariéry, je to moje srdeční záležitost. Ta práce tam byla úžasná. Na druhou stranu mám děti, pro ně je dobré, aby také žily ve své rodné zemi.

Co v Česku nejvíc v porovnání se životem v Belgii postrádáte?

Asi nejvíce běžnou denní slušnost mezi lidmi. V Belgii je společnost v tomto ohledu poněkud dále. Ale jinak si Česko moc užíváme.

Od září působíte na ministerstvu zahraničí jako zvláštní zmocněnec pro odolnost a nové hrozby v rámci boje proti dezinformacím a nepřátelskému vlivu cizích mocností. Co si máme pod pojmem „odolnost“ představit?

Je to schopnost buď nějakého organismu, systému, nebo společnosti odolat různým mimořádným tlakům, nárazům či šoku a zároveň si zachovat základní životní funkce. Například v případě státu jsou to věci jako voda, dodávky elektřiny, potravin, lékařská péče, kontinuita vlády. Znamená to ale také se zároveň rychle vzpamatovat a poučit ze situace.

A odkud by zmíněné mimořádné tlaky, o kterých jste mluvil, mohly přijít?

Bavíme se tu o rozsáhlém teroristickém útoku, přírodní katastrofě, epidemii či hospodářské havárii. Kromě toho je ale odolnost velice důležitá i z hlediska dlouhodobějších trendů, teď mám na mysli zejména klimatickou změnu. Odolnost totiž souvisí nejen s fungováním státu a jeho základních infrastruktur, ale samozřejmě i s životním prostředím, protože to je ta základní podmínka k přežití.

Jak do toho zapadá boj proti dezinformacím?

Jedna věc jsou ty fyzické a materiální aspekty, pak je ale potřeba mít odolnou také společnost. Ta je odvozena od celkové soudržnosti, vzájemné solidarity, schopnosti táhnout za jeden provaz ve chvíli, kdy je to potřeba. Dezinformace s tím souvisejí velice úzce, protože jejich hlavním cílem je společnost rozkládat, vytvářet a prohlubovat v ní příkopy a trhliny, vyvolávat strach, nedůvěru v demokratické instituce a podobně. Rozdělená společnost je zranitelnější a snadněji manipulovatelná.

Jsme jako společnost odolní?

Jsem přesvědčen o tom, že v případě zásadního životního ohrožení by se česká společnost semkla. Ale odolnost není jenom schopnost semknout se v jednom okamžiku. Je to dlouhodobá práce na vzdělání, vzájemném respektu a kultivaci demokratických institucí. A tady si, myslím, máme co zlepšovat.

A jak chcete českou společnost udělat odolnější?

Můj úkol je především koordinovat ministerstvo zahraničí s ostatními aktéry doma i v zahraničí, kteří se zabývají strategií státu proti hybridním hrozbám. Mým nejširším pracovním rámcem je realizace Auditu národní bezpečnosti, přičemž spolupracuji především s Centrem proti terorismu a hybridním hrozbám nebo s Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) a s nevládními organizacemi. V této oblasti jednotlivec, pokud není na nejvyšších politických pozicích, nic přelomového nezmůže. Nicméně lze se snažit, aby se o některých tématech a problémech více mluvilo.

O čem třeba?

Nyní mě například zajímá, jak omezit dezinformačním webům přístup k trhu s reklamou, protože mnohé z nich bez příjmů z reklamy nepřežijí. Zamýšlím uspořádat mezinárodní workshop se zástupci různých odvětví průmyslu. Na příkladech ze zahraničí jim budeme vysvětlovat, že platit si reklamu a tím manipulativní média podporovat, je proti jejich vlastním zájmům.

Proč?

Dezinformátoři se snaží podkopat nejenom jednotu ve společnosti, ale vůbec demokracii a naši příslušnost k Západu. To by si měly velké podniky uvědomit, že bez demokracie nebude byznys. Samozřejmě nečekám, že se po jednom semináři náhle stanou všichni zodpovědnými. Můžu to ale jako téma nastolovat, v tom vidím přínos své pozice. Příkladem k následování je zdejší Asociace komunikačních agentur, která přijala kodex EU o nepodporování dezinformačních platforem reklamou.

Jak si vysvětlujete, že stále nevíme, kdo stojí za dezinformačními weby a jak jsou financovány?

Do takových detailů nevidím, to spadá do působnosti zpravodajských služeb. Já nemám oprávnění se s jejich zprávami seznamovat. Ale v obecné rovině se domnívám, že dnes k tomu nemáme dostatečně silné politické zadání. Není tady dostatek politické vůle vyhodnotit dezinformace jako zásadní nebezpečí pro naši demokracii. Vláda má jiné priority. Jako se společnost někdy chová nezrale, část naší politické elity také není v tomto ohledu zcela vyzrálá. Pozitivní je, že se tématu věnují někteří senátoři a poslanci.