Rok kočky

Druh homo sapiens se, jak známo, dělí na dva základní typy – totiž milovníky koček a milovníky psů. Přestože řada pozemšťanů nevlastní ani jednoho z těchto čtyřnožců a jiní naopak oba, v důkladnějším osobnějším rozhovoru u všech obvykle vystoupí zřetelná preference: někteří oceňují poslušnost, předvídatelnost a věrnost psů, jiným imponuje svobodomyslnost a individualismus koček.

Jak se ukazuje, mezi povahami obou domácích mazlíčků nemusí být až takový rozdíl. Kočka domácí, dříve považovaná za obtížně zkoumatelné zvíře, se dnes v laboratořích objevuje stále častěji a překvapuje badatele nejen svou náturou, ale i dovednostmi.

Výzkum pro kočku

V roce 1998 dva etologové, tedy výzkumníci zvířecího chování, publikovali nezávisle na sobě výsledky experimentů, které otřásly dosavadní představou o zvířecí sociální inteligenci. Ukazovací test, jednoduchý experiment, při němž badatel ukáže na jednu ze dvou nádob v prázdné místnosti a zkoumaný subjekt se má vydat k jejímu prozkoumání, se do té doby úspěšně aplikoval jen na batolata. Většina zvířat takové gesto sociální komunikace nedokázala pochopit nebo nechtěla následovat, selhávali dokonce i ti intelektuálně nejzdatnější jako šimpanzi. Oba vědci ovšem tehdy ve svých laboratořích zjistili, že psi ukazovací test zvládají levou zadní. Objev odstartoval boom výzkumů psího chování, takže během následujících let vyšly ve vědeckých žurnálech stovky studií zjišťujících například, že psi dovedou rozeznat emoce v lidských tvářích…