Divokým Kurdistánem

K hlavnímu tématu pojmenovanému Konec amerického století, jež sleduje válku v Sýrii a důsledky zahraniční politiky Donalda Trumpa, najdete v aktuálním Respektu 43/2019 celkem tři texty. Jedním z nich je i profil hlavního vojevůdce syrských Kurdů: 

Klíčové je slovo „zklamaný“. Generál Mazlum Kobani ho použil, když se s ním v uplynulých dnech pokusil spojit reportér deníku The New York Times s otázkou, co si vlastně myslí o rozhodnutí amerického prezidenta Trumpa stáhnout americké jednotky ze Sýrie. Signál byl prý v pohraniční turecko-syrské zóně příšerný, tajemný kurdský bojovník však výraz „zklamaný“ použil v přerušovaném rozhovoru opakovaně, přestože se ho reportér znovu a znovu ptal, zda se cítí „zrazený“. Kobani musel mít svou reakci dávno promyšlenou, úplně stejně mluvil o pár hodin později, když ho zastihla americká televizní stanice NBC. „Upřímně, jsme z toho zklamaní,“ zopakoval uměřeně. A začal novinářům líčit, jak jeho jednotky přestávají střežit zajatecké tábory bojovníků Islámského státu (IS) a odcházejí do boje proti Turkům. „Většinou mají v hraničním pásmu rodiny. Musí je teď bránit,“ vysvětloval.

Ale kdo je zdánlivě klidný generál Mazlum Kobani a proč mu všichni telefonují? Podle reportérů, kteří situaci na severu Sýrie systematicky sledují, se jedná o nejmocnějšího muže v oblasti, na niž se kvůli kvapnému stažení amerických jednotek a následné turecké ofenzivě v uplynulých dvou týdnech upřela světová pozornost. V jeho válečném ležení, které je velitelstvím Syrské demokratické armády (SDF) čítající sedmdesát tisíc mužů i žen, se protínají nitky příběhů celé oblasti.

Z nemnoha dostupných fotografií se usmívá pohledný padesátník s mladicky plným obličejem, na němž se však, aspoň podle známé specialistky píšící o dění na Blízkém východě Robin Wright, „zračí jizvy z pětinásobného pobytu v syrských věznicích“. Podle jiných je kurdský vrchní velitel SDF zase „na rozdíl od jiných ozbrojenců celkem nenápadným mužem hovořícím tichým hlasem“, jeho ruka je prý „měkká, takže je poznat, že netráví mnoho času s kalašnikovem v ruce, ale spíše řešením strategických otázek“.

A mimochodem, vlastně není ani úplně jasné, jak se muž, který byl do předminulého týdne klíčovým spojencem USA v boji proti teroristům z IS, vlastně jmenuje. Jak zjistili reportéři západních médií, američtí velitelé v oblasti se pět let obvykle spokojili právě se zjevnou válečnou přezdívkou Mazlum (odkazující k víře) a „příjmením“ Kobani, jež odkazuje k městečku na pomezí syrsko-turecké hranice, kde se mocný velitel narodil a které se později stalo symbolem obratu v boji proti džihádistickému chalífátu – právě tady před pěti lety utrpěli náboženští fanatici pod černou vlajkou společným úsilím kurdských pozemních jednotek a amerického letectva první zásadní porážku. Když se ale novináři poptávali svých tureckých a iráckých zdrojů, zjistili, že muže znají také, ovšem pod jménem Ferhat Abdi Şahin. Právě proti němu a jeho desítkám tisíc bojovníků teď Turci vedou navzdory odporu světové veřejnosti válečné tažení. „Americký“ Mazlum Kobani je přitom v tom boji vůbec – nebo skoro vůbec – nezajímá.

Na severu Sýrie se odehrává příběh hodný shakespearovského dramatu. Je to hra s osudem, který nemáte ve svých rukou, střetnutí dlouhodobých a krátkodobých cílů. Je v něm úskok i zrada a nikdo v něm není jenom černý, nebo jenom bílý. Jedná se o propletenec vztahů, kvůli němuž je dnešní Blízký východ právě tou nebezpečnou, pekelnou zónou, jakou je.