ANO. Obhájce terorismu by ji taky nedostal (snad)

Pochopitelně že by měl. Podobně jako Nobelova cena za mír je i Nobelova cena za literaturu obecně vnímána jako ocenění nejen výjimečných autorských, ale i lidských kvalit. Ostatně se oficiálně udílí za „nejvýznačnější literární dílo v ideálním směru“. A Handkeho literární odkaz rozhodně ideální směr nemá. Ať už se na něj jednou budeme dívat ze sebevzdálenějšího odstupu, tím, co napsal o válkách v Jugoslávii a jak se v nich osobně angažoval, udělal ostudu nejen sobě, ale i celému svému oboru.

Nobelovu cenu za literaturu sice před ním dostali sympatizanti fašismu (Hamsun) i komunismu (Shaw), ti ovšem ještě dřív, než zrůdným ideologiím propadli. A když v roce 1982 ocenění získal miláček kubánského diktárora Fidela Castra Gabriel García Márquez, Švédská akademie ho za dva roky na oplátku na dálku věnovala Jaroslavu Seifertovi, který byl tou dobou pronásledován československými bolševiky.

Handke cenu dostal dvacet let poté, co popřel bosenskou genocidu spáchanou Srby, jejichž vůdci pak navíc řečnil na pohřbu. Handke se za to nikdy neomluvil, a když se ho nyní novináři chtěli na jeho morální selhání ptát, přestal uraženě komunikovat se světem.

Jak těžké je oddělit osobní postoje od autorského díla, u nás teď ukázala úmrtí Karla Gotta a Vlasty Chramostové. Loučilo by se se zpěvákem tolik lidí, kdyby se odmítl stát tváří normalizace a nemohl načas jako tolik jeho kolegů a kolegyň veřejně vystupovat? A dočkala by se naopak herečka tak dojemných poct v Národním divadle, kdyby…