Vyblbnout se na smeťáku

Donedávna to měl jasně rozdělené. Pod hlavičkou Floex natáčel hudbu, kterou bral jako ryze niterné sebevyjádření. Pro hudbu, která vznikala na zakázku – a ze všeho nejvíce zněla v počítačových hrách –, si schovával občanské jméno: Tomáš Dvořák. S desátým výročím úspěšného herního soundtracku Machinarium ovšem tento nezaměnitelný tuzemský skladatel nachází smíření mezi oběma proudy své tvorby a spojuje, co bývalo rozdělené. Mimo jiné mu došlo, že posluchači mezi jeho herní a autorskou tvorbou možná nedělají takové rozdíly jako on sám.

Aktuálně tak vychází album, kde jeho skladby pro Machinarium remixovaly zahraniční špičky elektronické experimentální scény jako duo Orbital, 65daysofstatic nebo autor hudby k Minecraftu vystupující pod přezdívkou C418. Poprvé též dojde k tomu, že Floex představí své herní skladby na koncertech. „Uvědomil jsem si, že mají energii, uvolněnost a hravost, kterou jsem ve své autorské tvorbě většinou podceňoval,“ říká Dvořák ve svém domácím studiu již s pokorou o rozverných skladbách. Na Spotify se statisíci až miliony přehrání co do popularity leckdy zastiňují i jeho melancholická alba, z nichž to nejnovější, loňské nazvané A Portrait of John Doe a natočené společně s britským muzikantem Tomem Hodgem prohlubuje trend sbližování hudby elektronické se soudobou klasikou.

Tomáš Dvořák působí jako nezařaditelný solitér, kterého lze sotva spojit s nějakou scénou či žánrem. Na počátku kariéry propojil klubovou…