Zjištění Respektu, že kancléř prezidenta republiky Vratislav Mynář na příkaz svého šéfa ovlivňuje vysoce postavené soudce v případech, které nějak souvisejí s Pražským hradem, šlo ze strany představitelů justice přejít mlčením. Aféra by proběhla, vzedmula by emoce a po čase zase utichla. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský a donedávna předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa se však rozhodli využít ji jako šanci vykázat politickou moc do jasných mezí.
Dosud zde byly hranice toho, co si politici mohou dovolit vůči soudům, rozmlžené. Opakovaně toho využil právě kancléř Mynář, který si zval soudce na utajené schůzky do pražských restaurací nebo jim volal a chtěl po nich, aby rozhodli tak, jak si přeje Hrad. Šlo o vysoce nestandardní komunikaci. Soudní řízení se má odehrávat před soudem, kde všechny zúčastněné strany vyloží své argumenty a soudce pak rozhodne. Je to férové, průhledné, všichni mají rovný přístup a práva.
S běžným občanem, který si stěžuje k Ústavnímu soudu, by se soudci asi jen těžko sešli, aby jim mimo zápis „vysvětloval“, proč je jeho pohled lepší než pohled protistrany. Odmítnout zástupce prezidenta bylo ale dosud těžší. Zákon to přímo nezakazuje, některé ze soudců jmenoval do funkce právě Miloš Zeman, mohli se mu cítit zavázáni, v budoucnu může také rozhodovat o jejich povýšení. Už jen samotný fakt, že kancléř mohl se soudci mluvit o samotě, dával Hradu poziční výhodu, ze schůzek se nedělal záznam, co vše při nich padlo, nikdo nemůže…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu