Mé nasazení odpovídá lavině, která se na nás valí

Sedm let jste byl mimo vrcholnou politiku, letos jste se do ní vrátil. V porovnání s dřívějškem mluvíte hodně o obraně konzervativních hodnot, o církvi, křesťanství.

Asi to nebylo potřeba. Svět se změnil, takže mě to možná nutí vyjadřovat se ostřeji při obraně světa, jak si ho ještě pamatuju, to je pravda. Dneska dominují progresivisti, to je prostě neuvěřitelné, a já na to jen reaguji. Už v osmdesátých letech jsem se připravoval na křest, chodil jsem k Týnu, ale nedotáhl jsem to, protože přišla revoluce. V období těch sedmi let, kdy jsem měl soustředění a čas, jsem se k tomu vrátil. Nijak to ale neznamená, že jsem se změnil. Kdyby nepřišla revoluce, určitě bych to dotáhl už tehdy.

Ale přece jen je něco jiného jít na křest a mít víru jako svoje privátní přesvědčení, a něco jiného je mluvit v politice o „posvátných hodnotách“.

Já si myslím, že s tím velmi šetřím. Do hloubky jsem o tom mluvil jednou pro Katolické noviny. Čili nemyslím si, že bych tu byl jako kazatel. Trochu si ale myslím, že politik má říkat své názory a ne jenom slinit prsty a koukat, co se kolem něj chce slyšet. Možná náš problém je spíš ten, že máme málo politiků, kteří by nějaké jasné názory měli a byli ochotni jít s nimi na trh.

Ve rozhovoru ve slovenském Týždni jste prohlásil, že schválení homosexuálního manželství vidíte jako red line, naprosto nepřijatelnou věc. O tom jste takto razantně dřív nemluvil.

Dřív tady nebyl požadavek na homosexuální manželství, tak proč bych o tom měl mluvit? Jsem přesvědčený, že manželství je svazek muže a ženy, že má jít o rodinu, která má maminku, tatínka a děti, když to jde. Tedy když pánbůh dá. A ano, že manželství je svým způsobem svátost. Ale když tohle pomineme, tak manželství je důležité kvůli tomu, aby se náš rod, naše civilizace dokázala reprodukovat. Dneska tady začínají chodit chytráci, kteří říkají, že už není maminka a není tatínek, ale že je rodič jedna a rodič dvě. Takové pojmy byly zavedeny letos v únoru ve školách ve Francii. To je svět, ve kterém nechci žít, a proto zesiluji hlas. Myslím si, že máma a táta není totéž. Každý má nějakou roli, a když se vztahy znivelizují na rodič jedna a rodič dvě, tak budeme mít obrovský problém, o tom jsem přesvědčený.

Svobodný svět je  pestrý a homosexuální rodiny jsou a budou realitou. Jak chcete zabránit tomu, aby jejich děti říkaly rodičům podle svého?

Tomuhle se asi zabránit nedá, tohle mi ani nevadí. Ale pokud to začne pronikat do matrik, tak je to problém. Nebo že někdo začne školit naše děti světovým názorem, že není máma a táta, ale rodič jedna a rodič dvě. Když tu chtějí žít dva homosexuálové v nějakém svazku, nikdo jim v tom nebrání a ať si ho nějak pojmenují. Ale manželství to není. Tím je svazek muže a ženy, který má mít výhody, protože zajišťuje reprodukci.

Překvapuje mě, jaké do toho dáváte nasazení…

Nasazení odpovídá lavině, která se na nás v posledních deseti letech valí. Lavina progresivismu, pokrokářství. Lavina toho, že se nás tady někdo snaží indoktrinovat, co je jediný správný světový názor.

Co je součástí té laviny?

Všechno, počínaje stejným prostorem pro cyklisty jako pro automobilisty na Praze 7 až po požadavek na manželství homosexuálů. To je prostě zásadní změna a sorry, já ji nechci.

Praha 7 ani žádná jiná nemá stejné místo pro cyklisty a auta.

Ještě ne, ale na některých klíčových komunikacích už to tak je, pojďme se podívat na Veletržní nebo na nábřeží.

Často mluvíte o nebezpečí progresivistů.

To jsou ti, kdo chtějí změnit náš přirozený způsob života ve jménu prosazení jediného správného názoru na svět. Oni si říkají liberálové, ale liberálové to nejsou. Liberál je ten, kdo usiluje o nějakou svobodu. Tohleto se dostává do kategorie nároků. Komunisti chtěli změnit povahu člověka, pokud jde o jeho ekonomické chování, a tady je úsilí změnit i přirozenou podstatu člověka.

Na příkladě s homosexuálním manželstvím a cyklisty mi to ohrožení úplně nedochází.

Snaží se úplně zrušit rozdíl mezi mužem a ženou, mezi maminkou a tatínkem. Nebo podívejte se, co se děje kolem aut. Už se mluví o tom, že by bylo nejlepší je zakázat a povolit pouze sdílená. Například to zmiňuje studie britského parlamentního výboru pro vědu. Přitom vím, že zatím žádný parlament takové rozhodnutí neudělal, ale výbor ustavený parlamentem v Británii vyprodukoval takovéhle doporučení. To je, jako když Hodža v Albánii zakázal osobní automobily.

Dáváte naroveň rozhodování demokratického parlamentu a diktátora.

To ano, ale je možné vytvořit takovou hysterii ve společnosti, že nakonec většina může udělat tak nesmyslné rozhodnutí, které brutálně omezí naši svobodu ve jménu nějakého cíle, třeba záchrany planety.