Dopisy

Všechno se dá změnit

Speciál 2/2019

Váš časopis neznám, časopisy čtu jen v čekárně u lékaře a tam většinou Respekt neleží.

S tímto vydáním jsem se seznámila, když mi jej věnovala má dobrá kamarádka, abych si zkrátila marodění.

Děkuji za mnoho inspirativních pohledů. Některé články jsem si zkopírovala, abych se k nim mohla vrátit.

Musím pochválit všechny redaktory, kteří rozhovory vedli. Miluji fotografie, jež článek vhodně doplňují. Děkuji zejména za příběh Terezy Voříškové, Petry Plemlové a Lukáše Houdka. O krásné paní Mašínové čtu vždy ráda a znovu a znovu, pořád dokola, její optimismus je neuvěřitelný. Příběh streetworkerky Svitlany Golubyevy využiji ve své učitelské činnosti při výuce předmětu sociálně patologických jevů na VOŠSP. Sama pracuji s lidmi, kteří jsou odsouzeni k alternativním trestům, a snažím se je přivést na správnou cestu (Probační a mediační služba) a není to vždy práce lehká a ve společnosti obhajitelná. Je však velmi nutná. Když jsem četla o Petru Kuckovi, tajil se mi dech, kéž by bylo více takových odvážných lidí, kteří se nebojí tolik riskovat ve prospěch dalších lidí. Ale co mě inspirovalo úplně nejvíce, je článek typografky Petry Dočekalové. Rozhodla jsem se, že se zúčastním nějakého kurzu a dohledám si o písmomalířství další informace. Ráda píšu taky ručně, i když to bývá třeba jen štítek na doma uvařenou marmeládu. A mám ráda tradice. Přišlo mi naprosto neuvěřitelné, kolik informací a zajímavých pohledů jsem se z jednoho časopisu dozvěděla. Zítra si celý časopis přečtu ještě jednou a pak jej vrátím kamarádce. Doporučím jí, aby ho poté věnovala do nějaké čekárny u lékaře.

Štěpánka Radikovská, Mladá Boleslav

Co vlastně doopravdy víme o lidské mysli

Respekt 31/2019

Děkuji za pěkně zpracovaný článek upozorňující na problémy některých oblastí vědecké psychologie. Chtěl bych jen podotknout, že vámi zmiňované techniky jako data fishing, p-hacking nebo HARKing nejsou vědecké či metodologické postupy, ale závažné prohřešky proti nim, které psychologové už řadu let odhalují a kritizují. Ti psychologové, kteří se brání tomu, aby se povrchní závěry studií s malými počty respondentů bez opakovaného ověření na větších datech hned považovaly za prokázaně existující fenomény nebo prověřené teorie.

Většina vědeckých psychologů se totiž se svými výsledky nesnaží jít hned do médií, nebo dokonce do aplikované praxe, protože jsou díky svému metodologickému vzdělání (zahrnujícím i práci s pokročilými metodami statistické analýzy) skeptičtí a opatrní, aby se nedopustili neodůvodněných závěrů. Takže mám vůči vašemu článku drobnou výtku, že se v něm možná také dopouštíte konfirmačního zkreslení, o kterém píšete v závěru svého článku, když se soustředíte hlavně na křiklavé případy vědeckých pochybení některých psychologů (a časopisů) a vztahujete je na celý obor.

Chybné používání metodologických a statistických metod je problémem i v řadě jiných oborů a replikační krize hrozí také v nich. Autorů toužících po mediální slávě a komerčním využití svých výsledků v psychologii nebude více než v jiných oborech. Psychologie má ale to štěstí (a také smůlu), že zajímá téměř každého, a proto se obtížněji brání „mediální bullshitizaci“.

V posledních několika případech, kdy jsem byl osloven médii, abych se vyjádřil k nějakému tématu, jsem musel krotit zápal redaktora, aby o nepříliš dobře prozkoumaném jevu či tématu nenapsal něco velmi jednoznačného a senzačního, protože tak výsledky, které jsou v oboru známy, nevypadají.

Tomáš Urbánek, Psychologický ústav AV ČR, v. v. i.

Opravy

V minulém čísle jsme v editorialu uvedli, že Alexandra Udženija je poslankyní, je však zastupitelkou hl. m. Prahy.

V článku Místo pandy přijde luskoun jsme napsali, že organizace AcaMedia, z. ú., úzce spolupracuje s Ústavem Dálného východu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, spolupracuje ovšem s ústavem působícím na Univerzitě Karlově v Praze.

Za chyby se omlouváme.