SPD vychovává teroristy

Za způsobení nehod dvou osobních vlaků na Mladoboleslavsku poslal v pondělí soud seniora Jaromíra Baldu na čtyři roky do vězení a nařídil mu ambulantní psychiatrické léčení. Jedenasedmdesátiletý Balda předloni pokácel dva stromy na železniční koleje, navíc šířil výhrůžné letáky. Chtěl tak u lidí vyvolat strach z muslimských migrantů.  Při této příležitosti výjimečně odemykáme komentář z aktuálního Respektu 3/2019. Pokud podobné články oceňujete a chcete je číst pravidelně, staňte se našimi předplatiteli. 

Není vůbec sporu o tom, jak by vypadala reakce SPD, kdyby se v Česku pokusil o teroristický čin uprchlík. On by stačil zřejmě i stoupenec Zelených nebo nějaké neziskovky. Tomio Okamura by nás zasypával hysterickými výkřiky, že to mají na svědomí všichni „vítači“, strašil by lidi dalšími útoky, volal po zásahu policie, změně zákonů, svolával lid. Jenže jediný skutečný pokus o teroristický čin (nějak reagující na uprchlickou vlnu)* tu spáchal stoupenec SPD, muž, který chodil na stranické akce, muž, jenž byl vyděšen tím, co všechno by tu mohli cizinci provést, protože to přece říkal Okamura.

Kdo za to může

Každý jsme odpovědný za své činy, takže Tomio Okamura nenese přímou zodpovědnost za to, že se penzista Jaromír Balda pokusil zabít desítky cestujících, když chtěl vykolejit vlak, aby to vypadalo jako čin muslimů. Stejně tak je ale znepokojivé, jak se čin bagatelizuje. Mluví se o pomýleném důchodci, který prostě podlehl emocím, strachu a propagandě. K tomu jen dodejme, že pomýlení jsou svým způsobem všichni teroristé a i oni „jen“ podlehli emocím a iracionalitě.

U soudu byl puštěn záznam odposlechu telefonického rozhovoru Baldy s místní představitelkou strany Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura Blankou Vaňkovou, kde obviněný muž o migrantech říká, že „rozežírají Evropu jako červotoči“, a je připraven je likvidovat, tak „jako se jde po potkanech, po krysách, jako se jde po škodný v lese“. Také dodal, že ženám, „jak tady nosí ty arabský kutny, to chce vzít malej Molotovův koktejlek, pěkně hodit pod nohy, až jim hoří ku*da, p*del, oni si to rozmyslej, aby takhle chodily“.

Tento muž pomáhal SPD s kampaní, což potvrdila i Vaňková. Máme tu konkrétní svědectví o tom, že české prostředí je toxické. Že strašení občanů krvelačnými uprchlíky může vést k tragédii.

Pokud se budeme uklidňovat, že Jaromír Balda je prostě jen hlupák, tak mineme podstatu problému. Klíčové je: Proč je důchodce, který by za normálních okolností řešil zahrádku, ochoten zabíjet ve jménu své ideologie? Odpověď hledejme ve strachu, který je cíleně ve společnosti přiživován s dovětkem, že je třeba „něco“ udělat. A to je politika Tomia Okamury, jež se tu odehrává dnes a denně. Zmiňme zde další aktuální kauzu, kdy zástupci SPD rozehráli nenávistnou kampaň proti studentům Gymnázia Blansko, a to jen proto, že si chlapci na jedné akci oblékli sukni. A i tady létaly výhrůžky násilím.

Potíž je možná v tom, že na otravě ovzduší se už nepodílí jen Okamura a spol., teď už jde o kolektivní dílo. A neexistuje tady téměř síla, která by měla schopnost a odvahu názor vyděšených lidí korigovat. Nejsou toho schopní politici, kontinuální zpochybňování role novinářů oslabilo i vliv médií, korektivem nejsou ani veřejní intelektuálové či jiné osobnosti.

Čas na změnu

Vzhledem k tomu, že strach je pořád nejúspěšnější politický marketingový trik, nedá se čekat, že by se na politické scéně odehrála výrazná změna. Nicméně bychom ji měli po politicích vyžadovat. Zaměňujeme věcnou a potřebnou debatu o rizicích spojených s migrací za potřebu neustále křičet, že konec světa se blíží.

Politická reprezentace by měla věnovat část svých aktivit ke zklidňování atmosféry ve společnosti. Více vysvětlovat, že jsme jedna z nejbezpečnějších zemí na světě. A izolovat politické strany, které už nic jiného než pumpování strachu do společnosti nedělají. Tomio Okamura nepochybně nemůže za čin Jaromíra Baldy, ale za jeho strach proměněný v nenávist ano. Vyvolávání agresivity nikdy nemůže dopadnout dobře. Když už nic jiného, pojmenujme si jasně ty, kteří tak činí.

* V původní verzi komentáře nebyla závorka uvedena, ale protože vzbuzovalo nejasnost slovo “jediný”, když v minulosti na území Československa i Česka k útokům došlo, doplňuji upřesnění.

A ještě jeden dodatek, čtenáři se ptají, proč uvádím “pokus”, když soudce konstatoval, že šlo o spáchaný trestný čin. Komentář vyšel před verdiktem soudu.