Nedívat se do rodinné propasti

Překladatelka a lektorka Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 románem Anežka, příběhem o ženě, která se zoufale touží stát matkou. Nakonec obejde zákon, aby získala romskou holčičku. Ale snaha uchránit ji před neblahým vlivem „její rasy“ pomocí lží a přísné výchovy vede jen k vzájemnému odcizení. Patologické vztahy hrají hlavní roli i v následném románu Houbařka, jehož protagonistka je rodinný i společenský outsider přežívající v rozpadající se chatičce v šumavských lesích. Zatímco zdroj jejích problémů se naplno odhalí až ke konci, autorčin třetí román Rekonstrukce rodinnou tragédií začíná.

„Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ sděluje Eliška, protagonistka a vypravěčka příběhu. Právě tehdy její matka zabila mladšího bratra a následně sebe. Otec se zhroutil a ona putovala ke staré tetě, která jí ve své vile poskytla materiální zázemí a chladnou mlčenlivou péči. Až po její smrti a s nástupem na vysokou začne Eliška pátrat po příčinách matčina činu. Je přesvědčená, že pokud se nevyrovná s minulostí, nemůže vést plnohodnotný život a stát se sama matkou. Jsme svědky jejího detektivního pátrání, rozhovorů s příbuznými, sousedy, vyšetřovatelem i sociální pracovnicí. Každá linie však vede do slepé uličky, nebo přináší jen otázky. Zatímco v Houbařce hrdinka své trauma potlačovala, Eliška se ho snaží poznat a rozpitvat. Ani odkrývání cizích i vlastních hlubin však nevede ke štěstí.

Když se moc dlouho díváme do…