Voda pro ženy je jiná než pro muže

Mezinárodní organizace investovaly miliardy dolarů do intervencí, které mají v Africe a na Blízkém východě zlepšit přístup k pitné vodě, a chtělo by se věřit, že co je dobré pro chudé, bude dobré pro všechny stejně, pro ženy i muže. Přiznávám, že máloco mě při pročítání přípravných dokumentů k podobným projektům irituje tak jako domněnka, že chudým lze pomáhat naslepo, protože jsou homogenní. Je to stejně reálná představa, jako kdyby se v centru Prahy postavila nová nemocnice za předpokladu, že z ní bude mít stejný užitek obyvatel Malé Strany jako obyvatel Svitav.

Muži a ženy mají odlišné, často protichůdné potřeby a nepromyšlená politika takové rozdíly jen prohlubuje. Ženy a dívky v oblastech bez vodovodů pro vodu docházejí a nosí ji dlouhé kilometry, zatímco jejich mužské protějšky v té době mohou dělat úkoly do školy nebo vydělávat peníze. Jsou to ženy, kdo se stará o nemocné, pokud se kontaminovanou vodou nakazí. Když je voda k dispozici, využívá se k produkci zeleniny na prodej, který mají na starosti zpravidla muži. Na zalévání menších zahrádek, na nichž pěstují ženy produkty k okamžité spotřebě, se dostane až na konec. A když pak přijede onen tým rozvojových odborníků a „všichni“ jsou přizváni ke konzultacím o lokálních prioritách, ženy, které se všude na světě starají o děti a mají pořád plno práce, prostě nemají čas na ně dorazit. Stejně tak scházejí na školeních o nových pumpách, vodních investicích nebo správě vodních zdrojů. A tak muži určí a…