Kořeny temného věku
Versailleská smlouva přinesla před sto lety mír, který nemohl vydržet dlouho. Jaké je poučení pro současnost?
Nejdůležitější z mírových smluv uzavírajících první světovou válku, Versailleskou smlouvu podepsanou 28. června 1919, mnozí pokládali za triumf vítězných evropských mocností. Namísto stability však následovalo v dějinách Evropy období, na něž se vzpomíná se smíšenými pocity. Nenechme se unášet specificky českou perspektivou. Dnešní obyvatelé České republiky hledí na meziválečné období jako na nejúspěšnější epochu svých moderních dějin. Nutno ovšem poznamenat, že takto kladné vnímání meziválečné doby, mezi evropskými národy spíše ojedinělé, se vytvořilo teprve později, když odezněly bezprostřední vzpomínky na krizová třicátá léta.
Uspořádání narýsované na mírové konferenci ve Versailles a dlouhé stíny první světové války – rozvrácené ekonomiky a těžká situace obyvatelstva – vytvořily nestabilní situaci. Místo návratu ke zdánlivě idylickým časům před jejím začátkem propukla po roce 1929 velká hospodářská krize, která definitivně odvála snahy o mezinárodní spolupráci a patřičně otrávila ovzduší ve vztazích velmocí. Ne nadarmo se zvláště v německém dějepisectví pro první světovou válku vžilo trefné označení Urkatastrophe ve smyslu prapůvodní příčiny temného věku extrémů „krátkého 20. století“, jak jej kdysi výstižně nazval slavný britský historik Eric Hobsbawm. Tehdejší problémy zároveň nabízejí důležité poučení každému, kdo dnes přemýšlí o evropské integraci.
Globální souřadnice
První světová válka vytrhla Evropany z blahosklonné víry v nevyhnutelnost…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu