Sex není náš

Sharon Stone právě vytvořila jeden z legendárních obrazů filmové erotiky. Píše se rok 1992, herečka přehazuje během scény výslechu v Základním instinktu pomalu nohu přes nohu a teenageři napříč planetou přetáčejí záběr na videu a pátrají po tom, jestli je pravda, nebo ne, že se scéna odehrála bez spodního prádla. Jako dozvuk předchozí dekády toužící po vzrušujících obrazech patřil erotický thriller ještě v první půli devadesátých let k nejvýraznějším hollywoodským žánrům. Představa, že by se dnes podobná scéna objevila v hollywoodském filmu, je v podstatě nemyslitelná.

Filmy, za nimiž stojí velká studia, se sexu víceméně vzdaly. Polibek dvou postav, které jsou navíc nejčastěji vykreslené v milujícím vztahu, je většinou vrchol intimity, do níž se velké produkce pouštějí. A podle očekávání budou v budoucnosti ještě opatrnější kvůli rostoucí citlivosti vůči sexismu či zobrazování sexuální identity.

Zároveň platí, že asi nikdy v historii nebyl v západní společnosti sex víc na očích. Pornografie není tabu, ale díky internetu v podstatě široce dostupný střední proud. Seznamovací služba Tinder nabízí potenciální sexuální partnery na počkání. Antikoncepce je samozřejmostí a nikdo už se vážně – jako ještě na začátku devadesátých let – neptá, jestli ženy masturbují. Naznačený rozpor dobře ilustruje otázka, která nedávno padla v deníku The Guardian: Sledujeme „smrt sexu ve filmu“? Spíš než smrt jde o život po životě. Sex, který v minulosti bez instantní internetové pornografie…