Dopisy

Máme sen! Máme?

Respekt 20/2019

Abychom se zbavili provinčnosti a z ní pramenící zahleděnosti do sebe a přílišné spokojenosti. Abychom se více obraceli do světa a ve všech oblastech se pokusili být světoví. Abychom našli své místo v Evropě a definovali v ní svoji roli. A vzali sebevědomě na sebe spoluzodpovědnost za její vývoj.

Tahle země měla Masaryka a Havla. Měla Komenského, Wichterleho, Kunderu, Kupku, Muchu, Drtikola, Formana, Baťu, Čapka, Peroutku, Seiferta a mnoho dalších úžasných lidí. Nespokojme se s průměrem – jenom proto, že se nám žije dobře a pohodlně. Nespokojme se s tím, že jsou i dnes úžasní lidé, firmy a instituce, kteří mají tento rozměr. Máme na víc.

Rozvibrujme tuhle zemi na vyšší frekvenci a naplňme její potenciál. Probuďme se. Svět nespí a v mnoha směrech je před námi.

Pojďme se dotknout hvězd. Pojďme navázat na dědictví, které si říká o víc.

Zuzana Behová

Jasně se ukázalo, že s rostoucí populací člověka na Zemi se naše stopa v ekosystému stává příliš výraznou. To se těžko změní, stále budeme potřebovat jíst, pít a budeme chtít cestovat.

Ledaže by tedy existoval způsob, jak naše krásné, ale nedokonalé organismy vyměnit za něco, co by nepotřebovalo chovat spoustu zvířat a pěstovat spoustu plodin. Co by nepotřebovalo plasty, ropu. Co by dokázalo, doslova, žít jen ze Slunce a několika dostupných prvků. A kdybychom dokázali sami sebe do takového systému dostat a navyknout mu, mohli bychom přejít do jiné éry.

Do éry minimálního zásahu do okolí, kdy bychom mohli po opuštění gravitačního pole cestovat i meziplanetárně, kam by se nám zachtělo, žít tak dlouho, jak by se každému zachtělo, pravděpodobně do zbláznění, ale také bychom se mohli prostě uspat, třeba na roky. Už ne jako fyzický organismus, ale jako efektivní stroj, s nahraditelnými částmi, žijící z běžně dostupných zdrojů. Navíc by se „tělo“ jako takové stalo recyklovatelnou komoditou. Poháněni solární, běžně dostupnou a čistou energií, obráni o některé krásy, ale obohaceni zase jinými, mohli bychom konečně nechat zeměkouli téměř na pokoji.

Vím, že je to radikální pohled, opředený spoustou etických (a v současné době hlavně také technologicko-biologických) problémů, ale myslím, že je to docela elegantní odpověď na otázku, co s námi, když jsme se v naší slepé chamtivosti dostali do této situace. Technologický rozvoj, to, co nás sem dostalo, nás dostane zase ven.

Vím také, že se pro tuto vizi nyní těžko najde větší (neřkuli všeobecná) podpora, přesto si myslím, že současný problém může vyžadovat takové řešení.

Jiří Němeček, student FIT ČVUT