Čeští géniové čtou budoucnost

Jednou věcí si může být František Vrabel zcela jistý. Pokaždé když vyhlédne z okna své kanceláře na Starém Městě, spatří stejný obraz: kamenné náhrobky a na nich vytesaná hebrejská písmena. Že se vůbec nemění, je v případě pražského židovského hřbitova pro spoustu lidí velmi přitažlivá okolnost. Pro Františka Vrabela tahle teze platí dvojnásob: to, co se téměř šedesátiletému datovému analytikovi dnes a denně odehrává před očima, je totiž nekonečně – a místy až tísnivě – proměnlivé.

„V ruské Jakutské republice hoří les. V Chile došlo k lokálnímu výpadku elektřiny. V Montevideu vypukla stávka. V Beninu byli unesení nějací lidé,“ čte Vrabel z počítače před sebou a myší přeskakuje po světadílech. Je celkem pravděpodobné, že dříve či později se o tom, co teď vidí jen on, dozví i širší veřejnost. Anebo také ne, konkrétní informace nikdy neprobublá dál a doputuje jen k jeho klientům.

Ti Vrabelovi platí za to, že jim pomáhá odhalovat rizika spojená s globálním podnikáním. Štíhlý byznysmen a bývalý horolezec těží už roky z informační exploze a v nepřehledném terénu se pohybuje docela obratně. Umožňuje mu to speciální počítačový program, který vyvinul a postupně vypracoval k dokonalosti. Dlouho jej využíval k vydělávání peněz. A pak ho jednoho dne přepadl pocit, že jen tohle mu v životě nestačí.

Jako lidský mozek

Jazykem webu Vrabelovy firmy Semantic Visions je angličtina a má to jednoduchý důvod: společnost míří na nadnárodní firmy. Mezi zákazníky patří například letecký gigant Boeing a dalších dvě stě hráčů od Evropy přes Ameriku až po Asii. „Vědět, co se kde šustne,“ snaží se je Vrabel lákat sloganem na úvodní stránce. Pod ním se v potemnělém světle střídají různé obrazy: drony letící nad mořem, jeřáby překládající zboží v kontejnerech, data v mikroprocesoru. Po pár vteřinách rolování myší má návštěvník pocit, že se ocitl spíše v nějakém filmu z budoucnosti než na firemním webu.

Interiér Vrabelovy kanceláře – a ani její vlastník – však tomuhle obrazu příliš neodpovídá. Ve stroze zařízené místnosti stojí neformálně oblečený muž, na první pohled tu zaujmou jen čtyři fotografie z Himálaje, jimž dominuje pátá nejvyšší hora světa Makalu. Jsou černobílé a ve svém mlžném oparu vzbuzují pocit jisté tajemnosti.

Jako ostatně skoro vše, co je spojené se Semantic Visions. Vrabel o svých klientech nechce mluvit konkrétně s odkazem na obchodní tajemství. S řadou lidí, jimž prodává své služby, nikdy nepřijde do styku. Mezi nimi a jím stojí zprostředkovatel, globální společnost SAP Ariba, jejímž systémem proteče ročně větší obrat, než mají dohromady obři Amazon, eBay a Alibaba.

Právě SAP si firmy jako Boeing najímají, aby jim dodávala služby na klíč, jež v informacemi zahuštěném světě považují pro své podnikání za stále nezbytnější. V čele jejich zájmu stojí upozorňování na to, co by jim mohlo komplikovat podnikání, jaké problémy se na ně řítí. Vrabel o nich ví a ve světě stále nových zpráv se pokouší s předstihem vidět nějakou hlubší logiku.

Informační boom dnes nepředstavují jen různá sociální média čím dál více uchvacující komunikaci, hory článků a zpravodajské weby. Jeho součástí jsou i tuny dat, které spravují rok od roku výkonnější procesory. Zatímco každý z nás dokáže za den zkonzumovat jen omezené množství tištěných titulů, poslechnout si zprávy v rádiu nebo televizi, sofistikované počítačové programy dokážou pojmout násobně vyšší množství.

A právě na to se Semantic Visions zaměřuje. Ve firmě společně s Vrabelem pracuje dvacet dalších lidí, kteří komunikují babylonem jazyků od angličtiny přes němčinu, ruštinu, francouzštinu až po japonštinu. „Lidé v naší části světa dostávají informace převážně z anglosaských zdrojů, prostřednictvím velkých agentur nebo médií. Ty nedohlédnou všude, leccos nám tak uniká, nechápeme souvislosti,“ říká Vrabel, zatímco usedá k počítači.

Na něm ukazuje, jak jeho firma pracuje. Myší otevírá jedno z oken, na němž je zobrazen celý svět. Na dalším jsou pak už jen tabulky s čísly. Vrabel se zaměřuje na bezpečnostní téma, konkrétně na referování o NATO. Za posledních čtyřiadvacet hodin o něm bylo po celém světě sepsáno 2560 článků, nejvíc jich bylo v angličtině, hned za ní skončila ruština, dále pak němčina, francouzština, španělština, portugalština, italština, čeština, arabština, čínština a korejština.

Přesný překladač přeloží titulky a popíše základní obsah článků, po jejich rozkliknutí už naskočí klasický, ale pořád se lepšící Google Translate. „Snažíme se jít úplně na začátek každé zprávy, která se později rozšíří světovými médii, a ověřit její přesnost,“ vysvětluje Vrabel.